Se sovětskými vojáky se čile kšeftovalo. Koupě televize byla běžná, nákup jejich benzinu byl považován téměř za kolaboraci, popisuje šéf Muzea Mladoboleslavska Luděk Beneš nuance v soužití Čechů a okupačních vojsk.
LN Kolik bylo v Boleslavi vojáků?To asi nikdo přesně nevěděl. Odhaduje se, že ve městě bylo tři až pět tisíc vojáků. Boleslav byla hodně obsazené město, jejich přítomnost byla patrná. Měli tu dvoje kasárna, sklad pod nemocnicí, velení či vojenskou prokuraturu v bývalé vile Václava Klementa. Zřídili si tu svou poštu a vlastní kulturní dům.
LN Prokuraturu jste měl v těsném sousedství. Co se tam dělo?Přes den úřadovali, v noci tam zůstávala jen malá posádka. Využívali ji k pitkám, bývali na zahradě, kde byl malý bazén. Zvali si tam i české holky. To nebyly prostitutky, spíš se tam chodily dobře najíst, napít. Ale na tyto ženy se to vědělo a byly ve městě v opovržení.
LN Jaké byly ty vztahy v každodenním kontaktu?Češi vojáky ignorovali. Běžně se ve městě potkávali jen důstojníci a jejich manželky. Za každou podupával sluha, vojáček s plnými taškami. Vojáky, co sloužili základní službu, pouštěli ven jen za odměnu. V neděli hromadně pod dohledem důstojníka obešli okruh, který měli dovolený. Mohli se tak leda vyfotografovat u sochy Lenina.
LN Docházelo při soužití ke konfliktům?Úplně na začátku, v letech 1968 a 1969, byly incidenty, docházelo k napadení občanů za účelem odstrašení. Pak po slavném vítězství v hokeji, kdy Československo porazilo SSSR v roce 1969, lidi vyšli do ulic a semlelo se to. Tenkrát Rusové hrozili vyhlášením výjimečného stavu, že pustí ozbrojené hlídky s ostrými náboji do ulic.
LN A později?Byly problémy, co se týče obchodů, vykupovali je sovětští důstojníci a jejich ženy, to lidi pobuřovalo.
LN Hodně se ve vzpomínkách pamětníků z toho každodenního života zmiňují sovětské obchody.Obchod bylo jediné místo ze sovětských prostor, kam mohli i Češi. Moc zboží tam nebylo. Ale chodilo se tam třeba pro boty či potraviny, které se dovážely z Ruska: bonbony, mléčné výrobky a podobně.
LN Kšeftovalo se ale i mimo obchody. Co se o vojácích povídalo ve městě mezi českými obyvateli?Můj tchán byl tehdy ředitelem technických služeb a často nacházel s kolegy v odpadkových koších náboje, někdy našli i celé samopaly. Takže zřejmě s tím důstojníci chtěli kšeftovat a nepovedlo se jim to. Jinak se kšeftovalo s výrobky, jako byly televize. Vzhledem k tomu, že to bylo lacinější než v obchodech, je pravda, že si to lidé kupovali. Někteří místní od nich kupovali i jejich špatný benzin.
LN Jak to s budovami dopadlo po odchodu vojáků?Připadly městu. Z Žižkových kasáren je pohledný domov důchodců. Bývalou rolnickou školu, kde bylo velení, převzala Škodovka, má tam dnes část svého ředitelství. Prokuratura se vrátila soukromým majitelům, ti dnes žijí ve Švýcarsku.
Další články o výročí sovětské invaze najdete v sobotním vydání deníku
