Statistikám obec vévodila i v posledních volbách do Evropského parlamentu v roce 2014; tehdy v Čilé zaznamenali účast přes 82 procent, čímž si zajistili republikový primát. „Trochu už to máme jako společenskou událost,“ líčí LN místostarostka Eva Chmelová.
Nižší účast v eurovolbách by pomohla ODS, hnutí ANO by mohlo získat čtvrtinu hlasů |
Je poledne a po vsi si vykračují jen kočky. „Takto ve všední den je to více autentická Čilá, o víkendu bývá daleko rušněji,“ vítá nás místostarostka při příjezdu. Tomu předcházela série serpentin ve skalnatém kopci a dlouhé klesání, než se v zorném poli otevřelo údolí řeky Berounky se zelenými háji, pasoucím se dobytkem, pár střechami budov a statnými lípami u obecního domu. Ten tu společně s Ježíšem na kříži tvoří centrum vsi a oblíbené místo setkávání.
  |
V Čilé aktuálně žije pět rodin, čítajících dvacet obyvatel, část roku tady pravidelně tráví i pár chalupářů. Není tu nic z občanské vybavenosti, přesto zde vládne spokojenost. Před médii však někteří místní, včetně zdejšího starosty, prchají.
Chodili volit, protože mohli
Pravidelně vysoká účast u jakýchkoliv voleb, často i stoprocentní, je v Čilé tradicí. Dle Chmelové má dva důvody. „Je to historická danost, v éře komunismu obec spadla pod sousední Podmokly, které byly střediskovou obcí a kde lidé přišli o své majetky, o možnost hospodařit a rozhodovat o sobě. Po revoluci se znovu snažili usilovat o samostatnost Čilé. Od té doby se i obecní zastupitelstvo drží bez výjimky. To, že místní tak hojně chodí volit, zpočátku bylo i kvůli tomu, že zkrátka mohou,“ líčí čtyřiatřicetiletá malířka a grafička, jejíž předci v Čilé žijí od roku 1780 a ona sama se do rodné vsi natrvalo vrátila před čtyřmi lety. Jako místostarostku ji zvolili v podzimních volbách, v zastupitelstvu se tu posledních dvacet let střídají dvě rodiny - starostova a její.
K posledním evropským volbám tu nikdo nepřišel. Teď je to jiné, tvrdí lidé z Řikonína |
Druhou motivací dle Chmelové je, že volby jsou společenská událost. V obci nemají obchod ani lékaře a lidé jsou na sobě svým způsobem závislí. „Volby jsou jednou z možností, jak se se sousedy setkat. Vždy strávíme v obecním domě nějaký čas a popovídáme si. Většinou jsou ve volebních komisích starší paní sousedky, které štrikují, vaří kafe. Je to trochu, jako když jdete k někomu na návštěvu. Sami z toho máme tak trochu legraci. Vždy si říkáme: Kde je ten Olda? Kdo ještě chybí?“ popisuje se smíchem místní folklór. Většina obyvatel má přes šedesát let, žijí tu dvě třetiny žen a mnoho z místních jsou soukromí živnostníci.
Čilá je nejen občansky velmi aktivní, je zde patrný i blízký vztah k přírodě, místu, kde lidé žijí, i ekologii. Betonovou vodní nádrž u obecního domu tu právě mění na přírodní vodní biotop, v budoucnu plánují kořenovou čistírnu a i způsob, jakým zde zemědělci hospodaří, je šetrný k životnímu prostředí.
„Lidé tu s krajinou pořád mnohem více souzní. Pro mě je tento život propojením moderních technologií s životem v dědině. Věřím, že místo člověka ovlivní, jsem zde mnohem více koncentrovanější, klidnější. Je to místo, které není uspěchané, mám čas se potkat se sousedy, znám je. Je to jiný způsob života,“ popisuje místostarostka s tím, že se zde necítí nijak izolovaná i díky tomu, že se do okolních vesnic často stěhují lidé, kteří volí podobný pracovní režim. „Jeden či dva dny z týdne jedou do Prahy a pak pracují tady.“
Volební turistika a žádní komunisté
S volbami tu místním pomáhají i návštěvníci zvenčí. „Čilá rezonuje v médiích a ve statistikách, což pozorují i kamarádi, a rozmáhá se nám tady trochu volební turistika. Lidé si vyřídí průkaz a jdou volit k nám,“ vysvětluje místostarostka a vzpomíná, že při prezidentských volbách v roce 2018 zde měli nejvzdálenější voliče – a hned dva – až z Rožnova pod Radhoštěm. Jejich zájem budí nejen vysoká volební účast, ale i složení stran, které tu lidé volí. „Nevyhrává u nás Zeman ani levice. Od revoluce v roce 1989 tady ani nikdo nevolil komunisty. Pro určitý typ voličů jsme tímto zajímaví, berou to jako takovou legraci a je jim to sympatické. Už teď vím o pár lidech, kteří k nám přijdou za pár dní volit,“ směje se Chmelová. V 90. letech prý byla Čilá baštou ODS. „To už se v posledních letech trochu změnilo,“ dodala místostarostka s tím, že smýšlení místních je spíš proevropské.
Zamíchat s čísly mohou ale i chataři ve svahu nad Berounkou, jejichž počet přes léto roste i na několik stovek, což ne všichni místní vítají. Čilá je svým způsobem komunitou a snaží se ji tu v tomto duchu udržovat. Charakter trvalé udržitelnosti rázu vsi a způsobu života by měl odrážet i budoucí plán obce. „V tom smyslu, abychom měli dané limity, co chceme a co nechceme,“ říká místostarostka.
I ti pstruzi zmizeli
Světnicí prostupuje vůně hořících kamen a sedmasedmdesátiletý pan Rybáček se noří do vzpomínek. „Když jsem byl malý kluk, jezdili jsme sem z Prahy pokaždé na celé léto. Bylo to zbožňované místo. Zažil jsem ještě tu starou vesnici, ve které byli soukromníci s koňmi, s kravami. To je svět, který už neexistuje, vše zmizelo. Sedlákem tu zůstal starosta, který chová dobytek, a pan Chmela. Starý život ale zanikl. Komunismus to rozvrátil,“ vypráví pan Rybáček, jehož dědeček – policista v Rakousku-Uhersku – se v Čilé narodil. A zmiňuje i potoky plné pstruhů. „Ti jsou už dávnou bájí. Ale pořád je tu řeka, jsou tu potoky, skála, lesy. Pro nás, Čiláky, je to to nejkrásnější.“
