LN: Vánoční výstavu pořádáte nepřetržitě od roku 1980. Jak jste se dostal k vystavování betlémů?
Není to moje dílo, je to zásluha celého Bonsai Klubu Praha. Díky sinologovi Zdeňku Hrdličkovi, který bohužel již zemřel, se do stanov klubu dostala věta, že až budou v zimě spát bonsaje pod sněhem, budeme vystavovat betlémy a zprostředkovávat krásu lidovosti. Na akcích se dlouhá léta podílel také Petr Herynek, který dnes pořádá vlastní adventní výstavu, zatímco my jsme zakotvili ve sklepeních pod Betlémskou kaplí
LN: Jak jdou dohromady bonsaje s betlémy? Je v obojím krása lidovosti?
Nevím, jestli se dají bonsaje označit za lidové. Ale krása v obojím je. A také určité posvátno, pomalost. Už jenom stavění betlému. Jedna známá české flétnistka měla vyřezávaný betlém s 24 figurkami. Rodina se každý den o adventu sešla a umístila tam jednu figurku. To je přece krásný zvyk, alespoň na chvíli se v tom shonu každý den zastavit.
LN: Není vám líto, že jsou dnes betlémy spíš muzejními exponáty?
To se mýlíte. Všechny betlémy, které vystavujeme, jsou současné, to nejsou historické kousky. A myslím, že i tak tradice domácích betlémů přetrvává. Možná že nejsem správný vzorek populace, ale neznám nikoho, kdo by doma neměl betlém. Alespoň ten vystřihovací. Čas je dnes hektický, ale mnoho rodin po večerech vystřihuje z aršíků i dnes.
LN: Dají se v betlémech vysledovat nějaké trendy? A vyrábějí se vůbec moderní betlémy, v nichž by byla stopa současnosti?
To je různé. Někteří naši autoři dokážou vyrobit betlém tak, že nepoznáte, že není dvě stě let starý. Vypadá jako příbramské nebo kralické jesličky. A vedle toho jsou lidé, kteří dělají současné řezby. Třeba sochař Jiří Netík před třemi roky vystavoval svůj betlém v pařížské katedrále Notre Dame. Tady na výstavě máme betlém podle Vergilia od Romana Galka, v němž je nejen Svatá rodina, ale i antičtí svalovci. To je opravdu netradiční prolnutí. Ne ale nelogické, protože Vergilia, ač pohana, raní křesťané uznávali.
Ještě k té současnosti – cílem naší tradiční výstavy není ukazovat betlémy jako umělecká díla. Ano, někteří autoři se cítí být umělci. Jenže o to nejde. Máme tu úžasný betlém od autistického chlapce, z něho sálá energie. Cílem je ukázat, že klasické lidové Vánoce si můžeme udělat i doma.
LN: Často se chlubíme tím, že máme v Česku nejlepší pivo, umíme vyrábět nejlepší sklo. Řekl byste, že betlémářství je takovým českým národním stříbrem?
Je. Souvisí to s historií. Josef II. veřejné vystavování betlémů v kostelech zakázal, a tak si je lidé začali vyrábět doma. Záleželo na tom, co za materiál sehnali a jak byli zruční. A to vydrželo dodnes. Není to úplně specificky české, podobná tradice je třeba v jižním Německu nebo Rakousku. Ale už ne v Polsku nebo jižní Evropě. Tam se také staví jesličky, ale to jsou velké barevné figury. Na českých betlémech je zajímavé také to, jak málo z nich je zasněžených. Takovou tu ladovskou zimní idylku na nich nenajdete, to spíš palmy nebo rozkvetlé stromy.
LN: Nejčastějšími návštěvníky výstavy jsou děti. Pozorujete za těch 37 let, co výstavu pořádáte, že by byly čím dál méně vnímavé a čím dál znuděnější, jak se často říká?
Vůbec ne. Když přijdou jen trochu schopní pedagogové nebo děti, s nimiž rodiče o vánočních zvycích doma mluví, je to vždy radost. Ale i děti, které odpoledne obvykle doma prosedí u počítače, mají třeba o náš řezbářský koutek obrovský zájem. Chtějí si to zkusit.
Loni tu dva kluci vyrobili pro maminku pod stromeček z drátu a žíní košťátko. Strávili tu celý den, ale byli nadšení. Jiná věc je, že jsou děti nešikovné. Dílenské práce byly na školách zrušeny. Také jsem tu zažil kluka, který v patnácti držel poprvé v ruce kladívko. „My ho doma nemáme,“ říkal mi.
LN:Takže děti i vzděláváte?
Na to bych si nehrál. Ale je fakt, že mám velkou zkušenost s různým typem kantorů. Zažil jsem tu učitele, kteří dají dětem rozchod s tím, že za půl hodiny se sejdou u východu. A taky jiné pedagogy, kteří už mají připravené naše pracovní listy s otázkami a výstavu procházejí s nimi. Jestli bych na něco zavedl talentové zkoušky, tak na učitele.
LN: Nakolik se dá prostřednictvím vystavování betlémů připomínat samotný biblický příběh narození Krista? Nejsou to pro děti zkrátka jen figurky?
To záleží především na rodičích. A taky na škole, i když ta může ten křesťanský rozměr připomínat jen nepatrně. Někdy to může být i nebezpečné. Jinak si ale myslím, že Vánoce to kouzlo mají samy v sobě. A jestli to někdo bere jako pohádku, jako pověst, nebo jako skutečnou událost, je vcelku jedno. Důležité je chápat ten význam. A je pravda, že obchodníci dělají vše pro to, aby význam Vánoc byl vymazán. To je jen samé kde a za kolik, shánění dárků a létání po obchodech.
Teď to bude znít kacířsky, ale myslím si, že komunistická ideologie Vánoce poškodila méně než současní obchodníci. Dříve se víc slavilo v rodinném kruhu, postaru, zpívalo se. Vidím to na dětských návštěvnících. Oni si u naší zvonkohry rádi zazpívají, ale jindy nemají kde. V hudební výchově si opisují texty písniček, doma se nezpívá. Přitom jim svítí oči, když mohou zpívat s ostatními, to je vezme za srdce.
