Minulý pátek nastal soumrak podle dávných propočtu Aztéků (a komentátora LN Zbyňka Petráčka) už v 15.58, což bylo nejdřív v celém roce. Nejkratší den bude ale až 21. prosince, přičemž se bude stmívat o pár minut později. Nad touto záhadou si lámali hlavu už staří Mayové a nakonec z toho byli tak zmateni, že se kvůli tomu dali na srdeční chirurgii; v každém případě, když jdu z redakce, bývá už tma jako v pytli, že si beru baterku. * Páté narozeniny oslavila gorila Moja z pražské zoologické zahrady. Dostala penál, brašnu a soupravu pastelek, protože je nadaná a chytrá a půjde už příští rok do školy. * Praha se umístila na 24. místě z 30 evropských metropolí v žebříčku Green City Index, který hodnotí, jak jsou města špinavá. To je potupné, ale spravedlivé. Je to i tím, že metaři, jejichž práce si vážím, mají špatná košťata: jsou malá, vypelichaná, a navíc se jimi zametači jen tak opatrně dotýkají dlažby, takže třeba vajgl nebo ohryzek jen tak před sebou válí. Je to absurdní, ale je to pravda, všimněte si toho, až nějakého uvidíte. Jednou jsem se o to pohádal s filozofem Antonínem Kosíkem, který za normalizace pracoval jako metař. Tvrdil, že pražské chodníky jsou tak citlivé, že se při metení nesmí koště dotýkat dlažby, na což je dokonce nějaký předpis. Já jsem říkal, že v tom případě je tedy pražská dlažba nezametitelná, což je asi evropský unikát. A nebyl by to ostatně jediný pražský unikát. * Mimochodem, do pražského metra se vrátí odpadkové koše, pokud je někdo neukradne, protože jeden má stát 87 tisíc, a to už se pane vyplatí mít takový koš na odpadky doma, to nemá možná ani Paroubek. * Ministerstvo spravedlnosti uklidnilo pěstitele kaktusů, že nebudou zatýkáni, ani když se v jejich rostlinách nalezne známá halucinogenní droga meskalin, po které indiáni v Mexiku rozmlouvají s Opeřeným hadem a chodí dva metry nad zemí. Meskalinu je v kaktusech druhu peyotl vypěstovaných v Čechách jen malé množství, a pořádný trip by se dostavil, jen kdyby pěstitel jedl kaktusy jako okurky a snědl jich půl lánu. * Na mléčné farmě v americkém městě Sterling se narodilo telátko s bílou skvrnou ve tvaru kříže na čele. Jedná se tedy o tele posvátné čili sakrální, což se o adventu někdy stává. V islámských zemích se podobně rodí o ramadánu velbloudi s půlměsícem, v Izraeli o Roš hašana beránci se sedmiramenným svícnem mezi růžky a v Tibetu malí jaci dlouhosrstí s mandalou v kožíšku. Světová náboženství jsou plná takových božích zázraků, z nichž se mají lidé spolu se zvířátky radovat, a ne je posílat na pekáč. * „Herečka Nicole Kidmanová se svěřila MF Dnes,“ napsali v MF Dnes. Bylo to tak, že Nicol už se dlouho chtěla někomu svěřit. Pořád ale nevěděla komu, zkoušela psychology a vykotlané vrby, ale nebylo to pořád ono. Dlouho přemýšlela a pak se plácla do čela: No jasně, svěřím se MF Dnes, tam to bude v nejlepších rukách, tedy uších. A s čím se to svěřila? Že takovou roli, jakou právě dostala, už chtěla dlouho dostat. Bomba! Padáme na záď. To před námi v LN by se takhle neodkryla. * Také v LN jsme psali o pohádce Tři oříšky pro Popelku jako o kultovní, což sklidilo interní kritiku (na poradě kolega Štindl říkal, že je to blbost). Ona samozřejmě ale kultovní je, ovšem především v kruzích transvestitů a fetišistů specializujících se na ženskou obuv, tak zvaných botofilů, což byla aberace, kterou byly zatíženy celé rody, například ševcovský rod Baťů. Vydlabané oříšky, do nichž se umístí živý hmyz, nejlépe brouk, jsou navíc oblíbenou erotickou pomůckou, jíž si krátí volný čas a nudu zahánějí japonské gejši, které jsou jich schopny pojmout třeba i dvacet najednou. To naše Popelka byla cudné děvče a začátečnice, ale stejně... kult je to hard. * A ještě se párkrát vyspíme a budou tu Vánoce. Takže si dáme s touto rubrikou čtrnáct dní pokoj, což jí jenom prospěje. Takže Salam alejkum, Óm mani padme húm a ať vás provází Velký duch Manitou.
O autorovi| Jiří Peňás redaktor LN
