Fiasko štafety s olympijskou pochodní upozornilo na stav lidských práv v Číně. Co je dnes zdrojem porušování lidských práv v tomto státě?
Podle mnohých problém tkví v tom, že Čína stále zůstává komunistickou diktaturou. K porušování práv podle těchto názorů dochází proto, že centralizovaný čínský stát nebere ohled na občanská práva. V souvislosti s Tibetem a potlačením hnutí Fa-lun kung to může být pravda. Širší problém současné Číny však pramení ze skutečnosti, že centrální čínský stát je v určitých ohledech příliš slabý a nedokáže bránit práva svých občanů.
K valné většině případů porušení práv běžných občanů v současnosti - zemědělců, jimž byla sebrána půda bez spravedlivé náhrady, dělníků, kteří jsou nucení pracovat v nevyhovujících podmínkách, či vesničanů otrávených ilegálními skládkami jedovatých látek - dochází v současnosti na místní úrovni, hluboko pod úrovní pekingské vlády. Velmi zvláštní čínskou cestu k modernizaci po roce 1978 vyšlapávaly takzvané městské a vesnické podniky. Byly to orgány místní správy, které měly pravomoc zakládat podniky a vstupovat do vznikající tržní ekonomiky. Tyto městské a vesnické podniky byly nesmírně úspěšné a mnohé z nich jsou dnes velice mocné a bohaté. Ve spolku se soukromými developery a společnostmi jsou to právě ony, kdo vytváří podmínky připomínající „ďáblovy dílny“ raně průmyslové Anglie.
Ústřední vláda by jistě velice ráda zasáhla proti těmto orgánům místní správy, ale zjišťuje, že to nedokáže. Nemá na to jednak prostředky a jednak je závislá na místních správách a soukromém sektoru v tom ohledu, že právě tyto subjekty vytvářejí pracovní místa a příjmy. Čínská komunistická strana chápe, že jede na tygrovi. Každým rokem propukne několik tisíc násilných sociálních nepokojů. Každý z nich ukončí a potlačí státní orgány, které nicméně podle všeho nedokážou postihnout hlubší příčinu nepokojů.
Slabost státu ubližuje svobodě Američané tradičně nevěří silné ústřední vládě a podporují federalismus, který distribuuje moc na státní a místní vlády. Logika přání přesunout vládu blíže lidem je přesvědčivá, často však zapomínáme, že tyranii mohou nastolit místní oligarchie stejně dobře jako ústřední. V dějinách anglofonního světa je opravdovou kolébkou svobody nikoli schopnost místních úřadů vyvažovat ústřední vládu, ale spíš rovnováha moci mezi místními úřady a silnou ústřední vládou.
Britský právní vědec z 19. století sir Henry Sumner Maine v knize Rané právo a zvyky upozorňuje právě na tuto skutečnost ve vynikající eseji zvané Francie a Anglie. Poznamenává, že vůbec nejrozšířenější stížnost zapsaná v cahiers, které se vedly v předvečer francouzské revoluce (Tocqueville na ně odkazuje v díle Starý režim a francouzská revoluce), byly stížnosti rolníků na porušování jejich vlastnických práv šlechtickými soudy.
Podle Maina byla soudní moc ve Francii decentralizovaná a kontrolovaná místní aristokracií. Naproti tomu anglická monarchie od dobytí Anglie Normany dokázala ustavit silný, jednotný a centralizovaný systém soudnictví. Neelitní skupiny před vykořisťováním ze strany místní aristokracie chránily královské soudy. Neúspěch francouzské monarchie při zavedení podobných omezení místních elit byl jedním z důvodů, proč rolníci, kteří během revoluce rabovali panská sídla, vtrhávali hlavně do místností, kde byly uložené titres (nároky) na půdu. Měli totiž pocit, že v předcházejících generacích jim právě tato práva byla ukradena. V Anglii byla legitimita existujících majetkových práv uznávána mnohem šířeji.
Slabost státu může ublížit svobodě. Polská a maďarská aristokracie dokázala své monarchy zavázat obdobou Magny Charty. Ústřední vlády těchto států, na rozdíl od Anglie, zůstaly v následujících generacích příliš slabé a nedokázaly chránit rolníky před místními pány, nemluvě o ochraně státu jako celku před vnějším vpádem.
Dodržovat zákony své země Totéž pochopitelně platilo i pro Spojené státy. „Práva států“ a federalismus byly heslem, pod nímž místní elity na Jihu mohly utlačovat Afroameričany, a to před občanskou válkou i po ní. Americká svoboda je výsledkem decentralizované vlády vyvážené silným centrálním státem, který v případě nutnosti dokáže poslat Národní gardu do Little Rocku, aby tu chránila právo černých dětí chodit do školy.
Těžko říct, zda a kdy se v Číně 21. století objeví svoboda. Čína může být první zemí na světě, kde požadavek odpovědné vlády bude primárně pramenit z obav o znečištěné životní prostředí. Svoboda se však objeví teprve tehdy, až široce založený požadavek nějaké formy přímé odpovědnosti ze strany místních vlád a podniků podpoří ústřední vláda natolik silná, aby místní elity donutila dodržovat zákony vlastní země.
***
Francis Fukuyama Americký politolog a spisovatel (* 1952), profesor politické ekonomie na Johns Hopkins University. Jeho prarodiče byli japonští imigranti, Fukuyama se narodil v Chicagu. Vystudoval politickou filozofii na Harvardově univerzitě. Napsal jednu z nejvlivnějších knih, které se objevily po konci studené války - Konec historie a poslední člověk, která vyšla i česky. Dále si můžeme v překladu přečíst i jeho Velký rozvrat - Lidská přirozenost a rekonstrukce společenského řádu.
O autorovi| Francis Fukuyama, americký politolog (c) 2008, Global Viewpoint Titulek, podtitulek a mezititulky redakce LN
