Navzdory tomu, že ve zdejší předvolební kampani hrála zahraničněpolitická témata jen marginální roli, stojíme možná i v této oblasti na prahu změny k lepšímu.
Původní „havlovský“ konsenzus, kterým se země řídila po roce 1990, propojoval důraz na úzké vztahy s USA se stejně silnou potřebou začlenit se do hlavního proudu evropské integrace. Po vstupu do EU ale došlo ke ztrátě společného cíle, konsenzus se rozpadl a ustoupil nepředvídatelnosti. Následovala několikaletá neschopnost českých politiků shodnout se na čitelném vystupování země v mezinárodním prostředí. Povolební naděje Víkendové volby, spolu s vývojem, kterým některé strany procházely již před nimi, však dávají naději, že je obnovení zahraničněpolitického konsenzu možné. Všechny strany totiž jeho absenci již před volbami začaly vnímat jako závažný problém. V expertních debatách se jejich zástupci doslova předháněli v odsuzování českého zahraničněpolitického chaosu a v plédování za věcnou mezistranickou diskusi.
Dalším důvodem je, že se ODS po převzetí vládní odpovědnosti v roce 2007 posunula do středu a opět přijala havlovský konsenzus včetně jeho důrazu na aktivní českou účast v evropské integraci.
Třetím důvodem je pravděpodobný konec politiky ČSSD založené výhradně na průzkumech veřejného mínění. To otevírá prostor lidem, kteří prosazují zodpovědnou zahraniční politiku havlovského konsenzu (byť s výraznějším evropským pilířem) a kterých je v této straně více, než se dosud zdálo.
Posledním důvodem je rozumný zahraničněpolitický program obou nových parlamentních stran. Věci veřejné jsou možná v řadě ohledů nečitelnou stranou, ale jejich program, zaštítěný Josefem Zieleniecem, představuje původní havlovský konsenzus v doslova čítankové podobě. Stejný směr sdílí i TOP 09, snad jen s tím rozdílem, že více zdůrazňuje atlantický pilíř – podobně jako je tomu u ODS.
Nyní by strany měly volání po zahraničněpolitickém konsenzu realizovat v praxi. Vhodným formátem by bylo vytvoření jakési obdoby Bezděkovy „důchodové“ komise, na jejíž půdě by byl mezistranický konsenzus hledán. Pravice však nesmí podlehnout vítěznému opojení a domnívat se, že může ČSSD ignorovat. Pokud se má jednat o stabilní konsenzus, který přežije i další volby, musí být ČSSD rovnocenným partnerem. Petr Nečas v nedělních OVM potvrdil, že si to uvědomuje.
Témat, ve kterých je široká politická shoda žádoucí, je řada. Aktuálně nejdůležitějším je ale tvorba nové strategické koncepce NATO. Tento klíčový dokument má být přijat na aliančním summitu v Lisabonu koncem roku a následně by se měl promítnout i do nové Koncepce zahraniční politiky ČR. Česká politická reprezentace by měla jasně identifikovat české zájmy a priority související s budoucím vývojem NATO a v nadcházejících jednáních je srozumitelně prosazovat.
O autorovi| JAN JIREŠ politolog ; Autor je ředitelem Centra transatlantických vztahů vysoké školy CEVRO Institut
