Už rok a půl platí systém, kdy soudce trestá dvojice šestičlenných kárných senátů fungujících při Nejvyšším správním soudu. V ní kromě tří vybraných soudců zasedá i po jednom státním zástupci, advokátovi a akademikovi. Právě provinění soudců tak posuzují sice právníci, ale z jiných profesí. To proto, aby přinesli do řízení pohled „z druhé strany“. Podobná praxe platí i u státních zástupců či exekutorů. Vyhození lidé se mohou obrátit na soud, soudci ale ne Soudci kritizují zákonodárce za jinou část změny. Tím, že poslanci novelou zákona takto změnili kárné senáty, zavrhli předchozí praxi. Do té doby totiž o trestech pro své kolegy rozhodovaly profesionální senáty při vrchních soudech v Olomouci a v Praze. A proti jejich verdiktu bylo možné se odvolat k Nejvyššímu soudu. To nyní nejde, názor šestice je konečný, přitom nerozhoduje jen o peněžních trestech, ale třeba i o zbavení funkce.
Vysokou pravomoc přitom kritizují i ti, kdo mají trestat – jeden ze dvou senátů odmítl o trestech pro soudce rozhodovat a obrátil se na Ústavní soud, zda jejich kompetence neporušuje lidská práva.
Prezident Soudcovské unie Tomáš Lichovník pro srovnání opakovaně uvedl, že běžní lidé, kteří přijdou o práci, mají šanci obrátit se na soud – u soudců je ale rozhodnutí kárných senátů definitivní, napadnutelné jen ústavní stížností. Také soudci „protestujícího“ kárného senátu jsou přesvědčeni, že právo na spravedlivý proces nesouvisí s právem odvolání k vyššímu stupni soudu. Ve své stížnosti však upozornili, že jednostupňové řízení o tak závažných skutečnostech je ojedinělé a neobsahuje objektivní zdůvodnění výjimky. Ústavní soudci zatím o jejich podnětu nerozhodli.
