Když na Divokém západě vstoupil do saloonu cizinec, měl občas pořádný pech. Stačil křivý pohled, a vzduchem už svištěly kulky.
Cizinci ale mají smůlu i ve České republice a v 21. století. Vzduchem sice nelítá olovo, ale způsob práce zaměstnanců cizinecké policie dovede taky pěkně otrávit.
Pozoruhodné v době, kdy politici mluví o vstřícném postupu vůči odborníkům s vysokou kvalifikací. Není pochyb, že vědci do této skupiny patří. Přesto je běžné, že zahraniční badatel chodí už ve čtyři hodiny ráno stát do fronty na pořadové číslo, aby si mohl vyřídit vízum. Oddělení cizinecké policie v Praze otevírá v půl osmé a čísla jsou ihned rozebrána. A dovolat se na úřadovnu s urgencí je snad ještě těžší, než zachytit signály mimozemšťanů. Telefony obvykle nikdo nezvedá.
Víza pro zahraniční experty projednával tento týden i Akademický sněm. Předseda akademie profesor Václav Pačes připustil, že se zatím nedaří zajišťovat hladkou mobilitu vědců zejména ze zemí bývalého Sovětského svazu do České republiky.
Věřme spolu s ním, že se tento problém časem vyřeší.
O autorovi| Josef Matyáš, redaktor LN
