Podle studie se kluby dostaly kvůli velkým příjmům za televizní práva pod obrovský tlak na úspěch, který je nutí mít výsledky okamžitě. Proto raději skupují hotové hráče z ciziny, než aby daly prostor mladíkům.
Když Premier League v roce 1992 začínala, většinu hráčů tvořili Angličané. V prvním ročníku soutěže se jich objevilo hned 363 a spolu s necelou stovkou dalších občanů Spojeného království měli v klubech drtivou převahu. Cizinců napočítali statistici pouze 49. Od té doby se ale mnohé změnilo a v menšině už jsou Britové celkově. V minulém ročníku si zahrálo hned 252 cizinců.
„Cizinci dávno nejsou jen oporami. Teď vysedávají i na lavičkách nebo na tribunách, což jsou přesně ta místa, kde by měli být mladí domácí hráči a sbírat zkušenosti,“ píše se ve studii. O anglický fotbal je obrovský zájem, kluby jsou bohaté, a tak je hráčský trh přebraný. Kvalitní hráče lze sehnat jen za velké peníze, přičemž v zahraničí to jde o poznání levněji. Je to vlastně daň za úspěch našich klubů.
Manažer si vybere i Marťany O vysvětlení se pokusil v předmluvě ke studii bývalý trenér Chelsea Gianluca Vialli. „Manažer to prostě vidí jinak. Klidně by postavil jedenáct Marťanů, kdyby mu slíbili výhru. Neuvědomuje si, že to může někomu vadit,“ uvedl Vialli, který v roce 1999 postavil poprvé v historii základní sestavu bez Angličanů. Tím ale strádá reprezentace. Od roku 1966 až do konce devadesátých let měl její trenér v širší nominaci nejméně 60 hráčů, zatímco nedávný kouč Steve McClaren mohl uvažovat jen o čtyřicítce hráčů. Nemá totiž kde brát.
„Příčina neúspěchu v kvalifikaci je jen jedna – anglickému fotbalu docházejí špičkoví hráči. Očekáváme od reprezentace, že bude porážet týmy jako Itálie a Španělsko, a šokuje nás, když se to nepodaří. Mládežnickou základnu máme srovnatelnou, jenže ji nevyužíváme. Očekáváme, že budeme porážet Němce, kteří byli ve stejné situaci jako my, ale dokázali přijmout opatření. Proto hraje národní tým tak, jak hraje,“ tvrdí studie.
