Zprostředkovatelé, kteří mu práci zařídili, mu kradli skoro celou výplatu a v českých firmách, kterých vystřídal bezpočet, zažil jen ponižování a křik. „Prodávali si mě jako chleba. Z Pardubic do Prahy, z Prahy do Plzně... Nejdřív za tisíc korun, ale pak za mě dali i tři tisíce. Bylo to hrozné,“ vyprávěl Batsuur v únoru, kdy se rozhodl odjet v programu dobrovolných návratů ministerstva vnitra.
Kromě letenky dostal ještě 500 eur, ale za cestu do Evropy zaplatil na úplatcích tři tisíce dolarů a v Česku jeho dluh, který doma splatí jen těžko, ještě vzrostl. Už ale prostě nemohl. Stejně jako dalších 2109 cizinců, kteří projekt českého státu využili. Ve stejné situaci jsou přitom další desetitisíce lidí, kteří se do spárů pololegálních zprostředkovatelů práce dostali.
Většina propuštěných nebo vykořisťovaných dělníků, celkem 1814, odjela stejně jako Batsuur už v první fázi projektu. O druhou fázi, jež byla spuštěna 27. července, byl zájem mizivý, nabídky využilo jen 184 lidí.
Kvůli zhoršující se situaci zahraničních dělníků spustilo ministerstvo vnitra i třetí fázi projektu pro lidi, kteří se propadli do nelegality, přihlásilo se však jen 132 lidí. Podle ministerstva vnitra je to především tím, že programu využili jen ti nejzoufalejší, kteří už nehodlali snášet vykořisťování ze strany různých zprostředkovatelů práce.
„Objevily se i extrémní případy, kdy tu ti lidé pobývali několik let nelegálně nebo tu legálně vůbec nikdy nebyli, zprostředkovatelé je podvedli hned na začátku,“ říká Běla Hejná z odboru azylové a migrační politiky ministerstva vnitra. „Třicet procent lidí na tom bylo opravdu zle, někteří měli i výrazné zdravotní problémy. Několik podnětů ohledně brutálního zacházení jsme podávali specializovaným útvarům. Hodně často se ale setkáváme s tím, že o tom, co prožili, nechtějí vůbec nic říct.“
Přesto se stále většina cizinců, především z Vietnamu a Ukrajiny, kvůli dluhům stále vrátit do vlasti nechce a hodlají „vydržet“, neboť doma nemají šanci splatit své dluhy už vůbec.
Až v lednu pochopí, že svůj problém pouze odložili Právě v závislosti na zprostředkovatelích, kteří dělníky okrádají a často sahají i k zastrašování a násilí, vidí ale ministerstvo největší problém. I když program dobrovolných návratů považuje celkově za úspěšný, neboť pomohl aspoň v těch nejhorších případech. „Uvědomujeme si, že projekt není všeobjímající a nejde o systémové řešení, ale na tom se pracuje,“ říká Běla Hejná. Podle ředitele odboru azylové a migrační politiky Tomáše Haišmana je třeba především „eliminovat lidi, kteří z migrace bezpracně žijí a nevidí rozdíl mezi obchodem s rohlíky a obchodem s lidmi“. Připravuje se proto například novela cizineckého zákona, kde budou postihováni za toto jednání i koncoví zaměstnatelé, chystá se i zpřísnění udělování podnikatelských víz.
Jak totiž zjistily LN už v srpnu, většina propuštěných dělníků si práci našla. Zaměstnáni jsou ale v podstatě načerno a nepravidelně, často dokonce ve stejných továrnách, odkud je propustili. Úřady práce sice dostaly instrukce, že nemají cizincům vydávat nová pracovní povolení a stará prodlužovat jen v případě nouze, zprostředkovatelé spolu s některými úředníky ale vymysleli způsob, jak nařízení obejít. Cizinci se stávají za úplatky podnikateli a členy takzvaných družstev, která povolení k práci dostanou. Tito cizinci však nejsou s družstvem v pracovněprávním vztahu, a tudíž nemusejí mít smlouvy, a dokonce ani výplaty. Podnikat ale samozřejmě nezačali.
Zprostředkovatelé a úředníci, kteří pro ně podnikatelská víza vyřizovali, jim přitom zatajili jeden podstatný detail. „Oběti tohoto zacházení svůj problém pouze odložily na leden a únor, kdy budou muset skládat účty z podnikání,“ vysvětluje Haišman. „Bylo by pro ně proto lepší, kdyby se ještě stihli do programu přihlásit.“
