Čtvrtek 25. dubna 2024, svátek má Marek
130 let

Lidovky.cz

České volby očima cizinců: současná politika nahrává komunistům

Evropa

  7:00
Volební právo nemají či tady nikdy v minulosti nevolili, přesto si kampaní a politické kultury v Česku všímají a dokáží ji občas i velmi kriticky hodnotit. Server Lidovky.cz oslovil cizince žijící dlouhodobě v Česku, aby okomentovali souboj o hlasy před říjnovými volbami. Přinášíme další díl.

Svůj hlas v prezidentských volbách odevzdali také oba kandidáti. foto: ČTK

1. Koho byste volili, případně budete volit?
2. Co vás na předvolební kampani zaujalo?
3. Co říkáte na to, že komunisté jsou druhá nejsilnější strana v Česku?

Hanna Marciniak

Hanna Marciniak, Polsko

1. Nemám v Česku volební právo, s největší pravděpodobností bych však volila LES nebo Politické hnutí ANO 2011.

2. Zaujalo mě hodně věcí: především nevydařená, nenápaditá volební kampaň většiny stran. Za všechno zmíním pokusy o "modernizaci" ODS pomocí Twitteru, křečovité, rádoby vítězné pózy politiků ČSSD aneb současných "gerojů" na volebních plakátech (nemůžu si pomoct, ale hrozně mi připomínají slavný sovětský plakát "Dělnická třída nezklame!"), infantilní volební hesla, čelného "come and gone" české politické scény čili Miroslava Šloufa, všudypřítomnou autopropagaci Miloše Zemana, jenž nám už vnucuje i známky se svou podobiznou, které se neprodaly na poště...Češi mě jako vždy nezklamali co se týče lidových, spontánních reakcí na předvolební vymývání mozků (povedené parodování plakátů a hesel). Politická situace v Česku je téměř tragická, pořád je to ale lepší než polské rozčlenění politické scény na dvě partaje, které byť se vzájemně nemůžou vystát, v mnoha ohledech mají v podstatě stejný program. Co mi vadí, je značný populismus mnoha stran, které se uchylují k těm nejnižším lidským instinktům, jako je třeba rasismus. Co se mi naopak líbí, je stále častější volání po větší transparentnosti politiky a veřejné správy.

3. Jak to říct, aby se člověk nemusel uchylovat ke sprostým slovům? To snad ani nejde. Mělo by nás ale také zarazit, že se voleb účastní dříve delegalizovaná krajně pravicová, nacionalistická Dělnická strana sociální spravedlnosti.

Kdo je Hanna Marciniak?

Dvacetiosmiletá překladatelka, lektorka, doktorandka na FF UK a blogerka pochází z polské Poznaně. Do Česka přišla v roce 2008 a je přesvědčená, že už tu zůstane.

Pedro Gutierrez, Peru

Pedro Martin Gutiérrez Kardum

1. Volil bych nejspíš KDU-ČSL - konzervativní středová politika je mi blízká i v Peru.

2. V porovnání s Peru je v ČR daleko méně předvolební reklamy - billboardů i plakátů. Pitoreskní mi připadají stánky, u nichž kandidáti rozdávají klobásy, zmrzlinu nebo jiné pochutiny v rámci kampaně - nečekal jsem, že se tohle dělá i v Evropě. V Peru (kde je mimochodem volební povinnost - tzn. kdo nevolí, platí pokutu) se tyto akce dělají na stadionech - a zejména chudší lidé tam mohou dostat celkem solidní zásobu jídla či věcí do domácnosti. Mně osobně se tato praxe nelíbí - je to jako prodávat svůj hlas za balík špaget a konzervu masa - na druhou stranu postoj chudších lidí v Peru chápu. Naopak v Česku mi význam tohoto typu kampaně jasný není.

3. Je mi líto, že demokratické strany, které byly v Česku u moci po roce 1989, nebyly schopny lidem v ČR ukázat a dokázat, že demokracie je lepší systém než komunismus.

Kdo je Pedro Gutiérrez?

Pedro Martin Gutiérrez Kardum pochází z hlavního města Peru. Česko poprvé navštívil v roce 2010, nastálo se přistěhoval o dva roky později kvůli své přítelkyni, se kterou se poté oženil. V současné době studuje v angličtině magisterský programu na VŠE.

Zuzana Brejchová, emigrantka

Zuzana Brejchová už se do Česka vrátit nechce, vadí ji komercializace i chování...

1. České občanství nemám - v roce 1982 jsem byla po zaplacení 14 000 šilinků ze státního svazku propuštěna. Byla jsem tehdy ještě studentka a byla to spousta peněz a za co jsem musela platit mi nikdo nevysvětlil. Ale mohla jsem potom jet do ČSSR jako cizinka. Po revoluci jsem si o občanství nepožádala a tedy nemohu volit. Čtu pravidelně celou řadu novin. Na české politické scéně mi vadí zřejmý strach jasně odsoudit různé pochody neonacistů, které se stále stupňují. Jedinou stranou, která se vymezila jsou Zelení, tak těm bych dala hlas.

2. Na předvolební kampani mě toho moc nezaujalo. Na billboardy nevěřím, retušované fotky mě neoslovují a rozmáchlá gesta také ne. Odstrašující jsou politici všech stran, kteří ostrými výroky ba úkor Romů chtějí zvětšit volitelskou základnu. Děsivé je, jak málo politiku napříč politickým spektrem vůbec nějak na letošní neonacistické pochody a pokusy o pogromy zareagovalo. Poslední argument pravice, která se propadla, je jako vždy hrozba Komunistickou stranou. Pravice nebo rozklad republiky, kmotři nebo komouši...to je dost slabomyslná alternativa. Mám dojem, že se celá řada politiků snaží občany spíše děsit než jim nabízet nějaká řešení. Politiky jako Okamuru nebo Bobošíkovou snad raději ani nekomentovat.

3. Komunisté mi změnili v roce 1968 život. Jsou pro mě nevolitelní, ale chápu proč je hodně lidí volí. Republika je zkorumpovaná tak, že už to mocným připadá normální a lidé neví, jak se bránit. Například miliardové experimenty s Drábkovými dávkami platí občan, kterému ale jen minimálně navýší penzi. Tato politika komunistům nahání voliče do náruče. Jako bývalý uprchlík bych je ovšem volit nemohla. Ale volby jsou jednoznačně volné a svobodné. A republika je členem Evropské unie. Takové to strašení Putinem působí zaprášeně.

Kdo je Zuzana Brejchová?

Zuzana Brejchová odešla, tak jako mnoho dalších, po okupaci v roce 1968. Bylo jí patnáct let, když s rodiči emigrovala do Rakouska. Povoláním je filmařkou, vystudovala Dramaturgii a filmový střih, aktivně se věnuje i dalším aktivitám, je členkou Rakouského poradního sboru pro českou menšinu při Spolkovém kancléřství a předsedkyní spolku Česko-slovensko-rakouské Kontaktforum.

Autor: