PRAHA Zjistit jména soudců, kteří byli před listopadem 1989 členy KSČ, by mělo být brzy snadné. Ústavní soud včera vyhověl stížnosti aktivisty Tomáše Peciny, který se tři roky marně snažil získat seznam soudců Vrchního soudu v Olomouci, kteří v minulosti nosili „rudou knížku“. Až dosud přitom ministerstvo spravedlnosti i soudy trvaly na tom, že členství v KSČ je citlivý údaj, a nelze ho proto bez souhlasu „postiženého“ zveřejnit.
Předseda senátu Ústavního soudu Vojen Güttler byl ve svém obsáhlém osmatřicetistránkovém nálezu mimořádně razantní. Prohlásil třeba, že otevřenost ohledně komunistické minulosti soudců může justici jen prospět a dosavadní „cenzurní přístup“ označil za škodlivý. Soudce-komunista by mohl být v konkrétním případě podjatý Güttler vyšel z přesvědčení, že dávné členství v KSČ může stále ovlivňovat myšlení, a tudíž i rozhodování soudců. Soudce-komunista by tak mohl být například v nějakém konkrétním případě podjatý. Pro ukázku nešel Güttler daleko: „Kupříkladu, pokud by soudce - člen KSČ - ke dni 17. 11. 1989 rozhodoval o povinnosti státního orgánu zveřejnit údaje o členství jiného soudce v KSČ.“ Na myšlení soudců může mít komunistická minulost podle Güttlera vliv i skrytě, podvědomě: „Hodnotový systém členů KSČ byl často odchylný od hodnotového systému moderního demokratického právního státu; z povahy věci mohl - a stále může - ovlivňovat (v té které míře) rozhodnutí jednotlivých soudců - členů KSČ.“
Členové KSČ podle Ústavního soudu sice zdaleka ne vždy aktivně prosazovali komunistický režim, přesto „zůstávali členy organizace, jejíž vedení a politická praxe se stále zřetelněji rozcházely nejen se základními hodnotami lidskosti a demokratického právního státu, ale i s vlastními programy a zákony“. Ústavní soud proto zrušil rozsudek Nejvyššího správního soudu, který letos v lednu Pecinovi s odkazem na citlivost údajů nevyhověl. Sám Pecina považuje rozhodnutí Ústavního soudu za přelomové: „Jsem spokojen, protože se mi dostalo zadostiučinění nejen ve formě, že mi bylo vyhověno, ale těší mě i to, že mi soud přisvědčil z hlediska argumentace.“ Případem se nyní bude znovu zabývat Nejvyšší správní soud a měl by se při svém rozhodování řídit názorem včerejšího nálezu.
Seznamu soudců-komunistů se Pecina začal domáhat v roce 2007. Vybral si Vrchní soud v Olomouci, protože ten je podle něj „známý tím, že komunistické kádry tam jsou v převaze“. Vrchní soud mu ho však odmítl poskytnout a jeho názor pak v září téhož roku potvrdilo ministerstvo. Pecina se proto obrátil na soud, ovšem neuspěl ani u pražského městského, ani u Nejvyššího správního soudu.
Skoro každý čtvrtý Ministerstvo spravedlnosti tvrdí, že počet soudců-komunistů „nelze v současné době spolehlivě vygenerovat, protože zákon o ochraně osobních údajů byl doposavad vykládán tak, že tato informace patří k citlivým údajům“. Kolik soudcůkomunistů stále slouží, lze však přesto odhadnout poměrně přesně. Hospodářské noviny totiž v roce 2007 informovaly o výsledku dva roky starého „mapování“ ministerstva spravedlnosti, podle kterého bylo v minulosti členem KSČ 714 soudců, tedy asi čtvrtina.
Velmi podobně na tom bude justice také dnes, i když část soudcůkomunistů nejspíš mezitím odešla do penze.
Poznámku k tématu
čtěte na straně 10
