Nejvyšší soud 10. února oznámil své sjednocující stanovisko k převodům členských podílů v bytovém družstvu na dědice. Judikát se v nejbližší době objeví v internetovém vyhledávači rozhodnutí a stanovisek NS.
V mnoha případech bylo dosud vyžadováno, aby dědic po smrti zůstavitele musel pro získání bytu požádat o členství v družstvu.
Občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu nyní v rámci své sjednocovací činnosti vydalo rozhodnutí: „Přechod členství v bytovém družstvu na dědice není podmíněn jeho žádostí o členství.“ Zjednodušeně řečeno platí, že dědic, který dědí po zůstaviteli byt (členský podíl), je členem družstva automaticky dnem úmrtí zůstavitele, aniž by o členství žádal.
Nejvyšší soud v tiskové zprávě neuvedl spisovou značku; v internetovém vyhledávači na stránce www.nsoud.cz se má stanovisko objevit v nejbližší době.
Pravidlo platí i pro stát Nejvyšší soud dodává, že pokud se dědictví podle § 460 občanského zákoníku nabývá smrtí zůstavitele, stane se označený dědic členem družstva ke dni úmrtí zůstavitele a podle ustanovení § 706 odst. 2 dochází k přechodu členství zůstavitele v bytovém družstvu a k přechodu nájmu bytu na dědice, a to se všemi právy i povinnostmi.
Obdobně je na tom i stát, který má v dědickém řízení stejné postavení jako dědic. Proto pokud zůstavitel byl sám a nemá dědice svého majetku, přechází i při tomto projednání dědictví členství (členská práva a povinnosti) zůstavitele v bytovém družstvu a nájem družstevního bytu na stát.
Právní věta už z března 2009 V minulosti už dospěl k téže právní větě senát Nejvyšší soudu ve složení Hana Gajdzioková, Ivana Štenglová a Filip Cileček (rozhodnutí se spisovou značkou 29 CDO 328/2007 z 18. března 2009).
Šlo v něm o žalobu dvou osob, K. D. a M. D., proti bytovému družstvu. Krajský soud v Brně jim dal původně v dubnu 2005 za pravdu, že jsou společnými členy družstva, protože na ně členská práva převedl již zesnulý J. P., který sám nabyl podílu v družstvu v dědickém řízení po svém otci.
Vrchní soud v Olomouci sice shledal skutková zjištění za správná, ale zaujal jiný právní názor. Poukázal na to, že J. P. sice byl jediným dědicem, ale o členství v družstvu se nikdy nepřihlásil. V takovém případě měl podle názoru vrchního soudu právo jen na vypořádací podíl.
Nejvyšší soud již tehdy prohlásil takový závěr za nesprávný.
Další podmínky se nevyžadují Nejvyšší soud argumentoval takto: vyplývá-li z ustanovení § 460 občanského zákoníku, že dědictví se nabývá smrtí zůstavitele, stal se J. P. členem družstva ke dni úmrtí svého otce. Podle ustanovení § 706 odst. 2 došlo k přechodu členství zůstavitele v bytovém družstvu. Ustanovení žádnou další podmínku přechodu členství v bytovém družstvu neobsahuje.
„Toto ustanovení je ustanovením speciálním k ustanovení § 232 odst. 1 obchodního zákoníku, jež platí pro přechod členství v družstvu v důsledku smrti člena (pro všechny ostatní typy družstev),“ uvedl v březnu 2009 Nejvyšší soud a uzavřel: „Tomu, že pro přechod členství v bytovém družstvu v důsledku smrti jeho člena platí odlišný právní režim než pro přechod členství v ostatních typech družstev, nasvědčuje i ustanovení § 232 odst. 2 obchodního zákoníku, podle kterého se souhlas představenstva družstva nevyžaduje, jestliže dědic nabyl práva a povinnosti spojené s členstvím v bytovém družstvu.“