S Janem Pavelkou jsem se potkal v jeho kanceláři. V podstatě ničím neobvyklá schůzka, kdyby se nekonala během rozpáleného unaveného sobotního odpoledne ve městě Trincomalee, kde je klid zbraní stále něčím zvláštním a z okna tu můžete sledovat nálety na blízkou námořní základnu.
* LN Jak se člověk stane vedoucím mise?
Bez dlouhodobé zkušenosti s humanitární prací nelze počítat s tím, že někdo rovnou získá post vedoucího mise. Organizace musí takového člověka mít ověřeného nebo na něj musí mít reference z jiných organizací. A uchazeč musí mít nejenom zkušenost s projektovým managementem, nejlépe v krizových oblastech, ale také s vedením lidí. Člověk v tísni je pochopitelně otevřený i zájemcům, kteří pracovali pro jiné organizace, vždy však ověřujeme, jaká byla s kandidátem spokojenost a jaké měl výsledky. A také pro jakou organizaci, s jakým kreditem v humanitárním sektoru dříve pracoval.
* LN LN Jak se může dostat na zahraniční misi Člověka v tísni někdo, kdo žádnou předchozí zkušenost nemá?
V podstatě jsou dva způsoby. Stále hledáme lidi se specifickým oborovým zaměřením a vzděláním. Například stavební inženýry nebo ekonomy. Takoví uchazeči mají velkou šanci dostat se na misi, i když nemají žádnou předchozí zkušenost s humanitární prací. Druhý případ se týká lidí s méně preferovaným vzděláním, což je třeba i můj případ. Dobrou příležitostí, jak se uchytit v oboru, je začít pracovat na ústředí Člověka v tísni, třeba i v jiném oddělení, než je sekce humanitární a rozvojové pomoci. Pakliže se člověk osvědčí a organizace ho zná a má v něj důvěru, potom je šance se časem ucházet i o místo na misi. Většinou poté, co si člověk různými kurzy doplní vzdělání, aby měl pro danou pozici potřebnou kvalifikaci. To se samozřejmě týká především manažerských a podpůrných pozic.
* LN Nestačí tedy pouze chtít odjet a dělat charitu?
Stále to jde, ale přes Člověka v tísni už ne tak snadno, neboť my skutečně hledáme hlavně kvalifikované lidi, u kterých například převládá racionalita nad emocemi. Člověk v tísni se v posledních pěti letech hodně zprofesionalizoval, což je vidět i na stále profesionálnějších výsledcích naší práce. Málokdy posíláme člověka bez zkušenosti i proto, že přímo na místě najdeme stejně schopné či schopnější lidi, na které jsou často nižší náklady. Navíc posilování kapacity místních lidí je i jedním z dalších užitků, které z naší práce rozvojové země mají. Nicméně pokud nejde zájemcům bez zkušeností primárně o plnohodnotné pracovní místo, mohou se k nám přihlásit jako dobrovolníci. Ti na misích pracují bezplatně a musí si uhradit i cestovní náklady. Když se pak osvědčí, je pro ně takový pobyt odrazovým můstkem k placeným pozicím.
* LN S jakým přesvědčením jste přijel na Srí Lanku vy?
Já jsem byl na Srí Lance poprvé už v roce 2005, přijel jsem dva týdny po tsunami. V té době jsem pracoval pro mediální sekci Člověka v tísni. Měl jsem za úkol jednak psát články pro česká média, neboť byl obrovský hlad po informacích o situaci na místě. Současně jsem dostal za úkol objet východní pobřeží ostrova a zmapovat, kde jsou mezery v poskytování pomoci po tsunami a kde bychom mohli začít pracovat kromě našich v té době již rozběhnutých projektů v Trincomalee na severovýchodě. Byla to pro mě tehdy silná osobní zkušenost, viděl jsem spoustu utrpení. Ale současně jsem věděl, že se chci na Srí Lanku jednou vrátit. Zajímalo mě, jestli má život šanci se po takové katastrofě za pár let vzpamatovat.
* LN Srí Lanka ale nebyla vaše první mise.
V roce 2005 jsem byl na Srí Lance jen krátce, dohromady jen zhruba měsíc, to se za misi pokládat nedá. První opravdovou misí, kde jsem pracoval skoro rok a půl, byl Afghánistán. Po návratu jsem si na půl roku odskočil do soukromé sféry, protože jsem potřeboval změnu a vyčistit si hlavu. Pak ale přišla nabídka od Člověka v tísni vrátit se znovu na Srí Lanku, nad kterou jsem dlouho neváhal.
***
Curriculum vitae Během studia žurnalistiky na FSV UK pracoval Jan Pavelka (31) v domácím zpravodajství LN, roku 2003 nastoupil jako tiskový mluvčí do české pobočky Amnesty International. Ve společnosti Člověk v tísni, o. p. s., začal v roce 2004 v mediálním oddělení, o dva roky později odjel jako logistik a projektový manažer na misi do Afghánistánu, kterou několik měsíců i vedl. Po návratu pracoval několik měsíců pro PR agenturu a festival dokumentárních filmů Jeden svět. Od března 2008 vede misi Člověka v tísni na Srí Lance. Pracovní den Jsou dny, kdy jsem v hlavním městě Colombu a běhám z jednání na jednání. Přesvědčuji donátory, chodím na ministerstva a vyřizuji různá povolení. A potom jsou dny, kdy jezdím do terénu a přímo dohlížím, jak probíhají naše projekty.
