Byl a vlastně stále je nejslavnější tváří televize CNN. Ta předznamenala éru webu a nepřetržitého zpravodajství v globalizovaném světě. Nikdo tohle všechno nesymbolizoval lépe než právě Larry King. Jeho odchod z obrazovky tedy není pouze koncem jedné kariéry, ale možná celé éry.
Dohady o konci Larryho Kinga v CNN se objevily už před několika týdny. To když se ukázalo, že se na jeho pořad dívá téměř o polovinu diváků méně než před rokem. V absolutních číslech to bylo něco kolem 700 tisíc Američanů každý večer.
Nepříjemný pokles přišel pro slavného moderátora v nejméně vhodnou dobu. Na červen byla naplánována série rozhovorů s hvězdnými hosty, například prezidentem Obamou či basketbalovou superhvězdou LeBronem Jamesem. Důvodem bylo oslavit s co největším leskem 25 let trvání pořadu.
Možná i proto se ke zvěstem o Kingově konci stanice a ani on sám oficiálně nevyjádřili. Nijak nekomentovali ani informace britských novin, podle kterých by se Kingovým nástupcem mohl stát bývalý londýnský novinář Piers Morgan. Reklama a známí hosté u diváků zabrali, takže sledovanost v červnu o něco málo stoupla, asi o deset procent. Ale to už samozřejmě bylo vše rozhodnuto. Jen to pomohlo, aby loučení nebylo zas tak trpké.
Larry King chtěl mít i svůj odchod ve své režii. A tak ho neoznámil z televizní obrazovky, jak by bylo možná symbolické, nýbrž na webu. Konkrétně prostřednictvím služby Twitter, kde jeho krátké vtipné poznámky, anekdoty či řečnické otázky čtou téměř dva miliony lidí. A teprve o několik hodin později oznámil svůj odchod také z televizní obrazovky. Tedy z média, které z něj učinilo legendu a ikonu.
Problémem je sledovanost To podstatné o něm v minulých dnech bylo napsáno. Že za svou kariéru udělal neuvěřitelných čtyřicet tisíc rozhovorů a že se v jeho nejznámějším pořadu, trvajícím čtvrt století, vystřídali asi všichni známí a zajímaví Američané. A zmíněno bylo i to méně podstatné, byť zajímavé: že se osmkrát oženil (se sedmi ženami), že absolvoval několik operací srdce a že jeho „trademark“ – slavné široké šle – napodobovaly stovky moderátorů po celém světě. Ale co jeho kariéra i její konec znamenají pro televizi CNN a média obecně?
Televize CNN teď neprožívá ideální období. Nebo to tak aspoň působí. Odchází jeden slavný novinář za druhým. Na jaře to byla reportérka Christiane Amanpourová, která se proslavila v devadesátých letech během první války v Iráku, a teď v červnu ohlásila konec také Campbell Brownová, která měla svůj pořad v hlavním vysílacím čase. Od podzimu by ji měla nahradit dvojice moderátorů, v níž pozornost budí zejména bývalý newyorský guvernér Eliot Spitzer. Ten před dvěma lety musel odstoupit kvůli tomu, že využíval služeb luxusních prostitutek. Samozřejmě že si televize uvědomuje, jak kontroverzní je to angažmá. A je tedy nasnadě, že je v podezření, že i toto je jeden ze způsobů, jak k televizi přitáhnout zpátky diváky.
Protože tím hlavním problémem CNN je sledovanost v Americe. Pozor ovšem, není to problém fatální a rozhodně to neznamená, že by CNN byla v ohrožení. Ba naopak, jak před několika týdny napsal deník Financial Times, zpravodajské televizi se finančně mimořádně daří a v letošním roce patrně dosáhne vůbec největšího zisku v historii. A to v situaci, kdy je spousta médií naopak v existenčních problémech. CNN však dobře diverzifikovala své příjmy, a tak vydělává na poplatcích od kabelových televizí z celého světa, úspěšná je také na webu.
Problémy nemá ani televize coby médium. Jak před několika měsíci napsal týdeník The Economist, televize prožívá cosi jako druhou zlatou éru. Průzkumy sledovanosti ukazují, že Američané tráví u obrazovky víc času než v minulosti (a k podobných výsledkům došel nedávno i průzkum Mediaresearch v Česku). Nepotvrdily se tak prognózy, že zejména mladí diváci „odejdou“ od televize k internetu.
Nástup nové éry Rýsuje se jeden obecnější závěr: totiž že problémy mají ta média, která od konzumenta žádají aktivní přístup, tedy zejména noviny. Pro tenhle druh „konzumace“ mediálního obsahu je dnes zajímavější web, kde má čtenář větší výběr i svobodu. Ale televize je médium, které svou povahou přímo žádá pasivitu. Prostě si sednete na gauč a pustíte ji „na sebe“. To je ostatně dobrá zpráva i pro inzerenty. Ti se báli, že v éře digitálního vysílání si budou diváci příliš vybírat, zapojovat se aktivně do sledování a například „přeskakovat“ reklamy. Jenže to vůbec nedělají. Proč? Protože jsou líní.
A tím se dostáváme k problémům CNN, která svou koncepcí stojí někde mezi. Ano, je to stále televize, kterou „na sebe“ můžete pustit, ale zároveň se profiluje jako televize zpravodajská a informující. A tuto potřebu dnes lidé mnohem lépe naplní na webu. Z toho plyne, že tím hlavním problémem CNN je krize identity, vyplývající z krize konceptu zpravodajství. Tenhle mediální „vynález“ 20. století jako by v éře moderních technologií přestal fungovat.
Máme dnes přístup k informacím jako nikdy předtím. Bereme informace jako základní komoditu, která je podobně jako vzduch volně dostupná všem. Proto také nechceme za tento druh obsahu platit. Co nás zajímá, je obsah vybočující z definice zprávy: tedy informace obohacená emocemi, osobními prožitky a názory. To je cesta, kterou se dnes vydávají jak tištěné noviny, tak CNN.
Moderátor Larry King nikdy nebyl tím pravým proponentem zpravodajské žurnalistiky. Nepatří mezi moderátory, kteří se proslavili tvrdým a nesmlouvavým vedením rozhovorů. Kteří byli obávaní a nepříjemní. Larry King měl svou kariéru založenou na tom, že byl oblíben a vyhledáván. Mezi hosty a dlouho i mezi diváky. Takový byl jeho styl. On dokonce odmítal být nazýván novinářem.
Je paradox, že se stal ikonou zpravodajské televize a zpravodajské žurnalistiky. A je do značné míry nechtěnou obětí jejího pozvolného konce.
O autorovi| MILOŠ ČERMÁK novinář
