Za předchozí album Universal Syncopations II dostal český kontrabasista výroční cenu německé kritiky a podle novinky se zdá, že čilé, probuzené období ho neopouští. Vitouš se sice odráží od titulních vzpomínek na jazzrockovou legendu, kterou formoval s Joe Zawinulem a Waynem Shorterem, ale přebírá vlastně jen tehdejší koncept „rovného podílu všem“. Kontrabas a bicí podle něj mají svobodu nebýt jen rytmickou oporou, ale jednat stejně melodicky jako trubka (Franco Ambrosetti) a basklarinet (Michel Portal). Tohle
Miroslav Vitous Group w/ Michel Portal: Remembering Weather Report ECM / 2 HP
není jazz, při kterém by publikum mohlo srkat koktejl a čechrat si „cool“ emoce. Členitá architektura (jedenáctiminutové When Dvořák Meets Miles) a samozřejmá kuráž k disonancím má blízko ke komorní hudbě, třeba k Bohuslavu Martinů. Ale tah jazzbandu s výtečnými bicími (Gerald Cleaver) se taky neztrácí a duet Vitouše s francouzským veteránem basklarinetu hustě swinguje. V průvodním textu si Vitouš přičítá kapku víc zásluh, než je pro zasíťovaný svět hudby úměrné; ovšem pravdu dí, že po jeho odchodu vzpláli Weather Report láskou k funkovým rytmům a „rovnostářské“ dobrodružství dali k ledu.
Ali Ibn Rachid Dancing Azyl Music
Kdo si ještě vzpomíná na bratislavskou kapelu, která v 90. letech upoutala hudbou i obalem s fotkou z hokejistické bitky? Její šéf Ľubo Burgr pak vytvářel – slovenskými politiky nesnášené – divadlo Stoka. Návrat Ali Ibn Rachida je pro slovenské alternativní kruhy Událost. Jistě i pro tušenou reflexi veřejného klimatu: obrovskou skepsi a paranoické pocity. Zpívá se o bytostech, jež po nás lezou ve spánku, česky zpívaná Evelína torpéduje hapkovský kýč odhaleným sebeklamem. Drsné, jednostrunné: posluchač si koncem alba připadá jako chlapeček z písně Otto zamčený v autě pod žhavým sluncem.
Múm Sing Along To Songs You Don’t Know Morr Music / Starcastic
Islandská skupina dnes už nemůže působit momentem překvapení, jaký přinášela její první alba na přelomu milénia. Pořád však umí přirozeně poskládat dílčí jednoduché nápěvy a navodit pocit, že v reálném čase před námi šest muzikantů hledá jeden dům pro všechny individuální nápady. Skladby, které Múm psali uprostřed otřesů islandské ekonomiky, jsou odlehčené, mají až dětskou náturu, ale vyhýbají se roztomilé naivitě. Zvonkohry a zkreslené kytary, civilní sbory a smyčce: dobrá ukázka (nijak avantgardního) díla, o jehož tvaru se rozhoduje ve skupině, komunitním způsobem.
Kevin Blechdom Divadlo 29, Pardubice (16. 9.), Roxy / NoD, Praha (17. 9.), Fléda, Brno (18. 9.)
Žena „nového typu“ se pere se sentimentálním „starým modelem“ v muzikantce z Floridy (a nověji Berlíňance), vlastním jménem Kristin Erickson. Na jednu stranu technoložka s diplomem z Ars electronica; pořád však vedle laptopu hraje i na banjo, a hlavně – groteskní milostné reflexe mísí s inspirací z muzikálů, r’n’b, countryových songů. Umí být doslovná a genderově hodně pichlavá, ale napětí zadních vrátek k „hezké hudbě“ zůstává. Na českém turné nelze čekat hvězdné hosty z alb (Jamie Lidell, Mocky), zato intimní blízkost kohosi, kdo má jasno v poetice a umí ji naživo výtečně ztvárnit.
