Mezi lidmi panuje představa, že lidstvo v zásadě ví, jak funguje vesmír. Samozřejmě ne obyčejní lidé, jako jsme my, ale snad „vědci“ nebo „odborníci“. Bohužel to není pravda. Jak řekl Thomas Edison, muž, který nevynalezl žárovku, „nevíme o čemkoli ani miliontinu procenta“. Tato kniha je určena těm, kdo vědí, že toho moc nevědí. Obsahuje stovky informací, které běžný člověk nezná. Nedostává se však ani pod nejsvrchnější slupku lidské nevědomosti, protože je to typ knihy, která dává odpovědi. Opravdu zajímavé otázky jsou jiné. Co je život? To nikdo neví. Co je světlo? Nebo láska? Anebo smích?
Dobře střežené tajemství, které nám ve škole neprozradí, je, že nikdo nemá sebemenší ponětí, co je to gravitace. Nebo třeba vědomí, co je elektřina a viry. Nevíme, proč je na světě něco, a ne nic, a nevíme ani, jak a proč vznikl vesmír. A co víc, zdá se, že 96 procent vesmíru chybí. Svět není pevný: je tvořen prázdným prostorem a energií. Nikdo ale neví, co je to energie, a začínají se objevovat pochybnosti, zda vůbec existuje něco jako prázdno.
Jednou z mnoha věcí, kterým nerozumíme, je, co je to vlastně zajímavost. Je zajímavé, že staří Římané pojem „zajímavý“ vůbec neznali. Nikomu se dosud nepodařilo přesně definovat, co je to zajímavost – a nikdo nepřišel na to, proč to, co neznáme, je zajímavější než to, co známe.
Biologové říkají, že u lidí stejně jako u zvířat je primární motivací honba za potravou, pohlavním ukojením a úkrytem. My tvrdíme, že existuje ještě čtvrtá motivace, která nás od ostatních tvorů odlišuje – zvědavost. Dikobraz se netrápí tím, jaký je smysl existence. Můry a mravenečníci nehledí na noční oblohu a neříkají si, co jsou to ta malá světýlka. Lidé ano. Jak řekl básník W. H. Auden: „Ti, kteří hledají vysvětlení našeho chování u opic, jsou troubové, co nerozeznají svůj zadek od díry v zemi.“
Lidský mozek je nejsložitější samostatný předmět v kosmu. Dokáže udělat víc spojení, než kolik je ve viditelném vesmíru kladně nabitých částic. Nikdo neví, proč je tak nesmírně komplikovaný nebo co si máme s tak úžasnou operační kapacitou vlastně počít.
Autoři této knihy znají odpověď: víc se ptát.
Následuje 210 příkladů.
Kdo jako první obeplul zeměkouli?
Černoch Enrique.
Enrique de Malaca, jehož jméno téměř nikdo nezná, byl Magellanův otrok a tlumočník.
Sám Ferdinand Magellan svou plavbu nikdy nedokončil. Zabili ho roku 1521 na Filipínách, teprve v polovině jeho cesty.
Magellan v roce 1511 nejprve navštívil Dálný východ, kam se dostal z Portugalska přes Indický oceán. Černocha Enriqua našel na trhu s otroky v Malajsii v roce 1511 a odvezl si ho s sebou do Lisabonu, kam se vrátil stejnou cestou.
Enrique Magellana doprovázel na všech jeho dalších cestách, včetně pokusu o obeplutí zeměkoule, který zahájili v roce 1519. Při této plavbě se vydali opačným směrem, přes Atlantik a Tichý oceán, a tak když loď roku 1521 doplula na Dálný východ, stal se Enrique prvním člověkem, který obeplul kolem dokola celý svět.
Nikdo neví, kde se černoch Enrique narodil – pravděpodobně jako dítě upadl do zajetí sumaterských pirátů, kteří ho pak prodali do otroctví –, ale když dorazil na Filipíny, zjistil, že místní hovoří jeho jazykem. Expedice pokračovala dál i po Magellanově smrti a pod velením jeho baskického zástupce Juana Sebastiána Elcana úspěšně dokončila plavbu kolem světa.
Černoch Enrique už s nimi nebyl. Elcano odmítl dodržet slib daný v Magellanově poslední vůli, že bude propuštěn z otroctví, a tak černoch uprchl a nikdo už ho nikdy neviděl.
Juan Sebastián Elcano měl tu čest, že jako první obeplul svět v rámci jediné cesty.
Vrátil se do Sevilly v září 1522. Čtyři roky předtím vyrazilo na moře pět lodí, ale vrátila se pouze Victoria. Přivezla náklad koření, avšak z původních 264 členů posádky jich přežilo jen osmnáct: ostatní měly na svědomí kurděje, podvýživa a potyčky s domorodci. Španělský král udělil Elcanovi erb s obrazem zeměkoule a se slovy: „První jsi mě obeplul.“
Černoch Enrique je národním hrdinou v řadě zemí Jihovýchodní Asie.
Kdo jako první prohlásil, že Země se točí kolem Slunce? Aristarchos ze Samu narozený roku 310 př. Kr., celých 1800 let před Koperníkem.
Aristarchos nejen říkal, že Země a ostatní planety se otáčejí kolem Slunce, ale spočítal také relativní velikost a vzdálenosti Země, Měsíce a Slunce a přišel na to, že nebe netvoří nebeská klenba, ale téměř nekonečně velký vesmír. Nikdo mu však nevěnoval velkou pozornost.
Za svého života proslul spíše jako matematik než astronom. Moc toho o něm nevíme, jen to, že studoval na alexandrijském lyceu a římský architekt Vitruvius ho později zmiňuje jako muže, který byl „znalý ve všech oborech vědy“. Vynalezl mimo jiné polokruhové sluneční hodiny.
Dochovalo se pouze jediné jeho dílo, O velikosti a vzdálenosti Slunce a Měsíce. Bohužel v něm nezmiňuje svou heliocentrickou teorii. Víme o ní pouze díky jedné zmínce v Archimedových textech, kde autor uvádí Aristarchovu teorii jen proto, aby s ní vyjádřil nesouhlas.
Koperník o Aristarchovi jistě věděl, neboť mu připisuje zásluhu v rukopisu svého epochálního díla O obězích nebeských sfér. Když ale kniha roku 1514 vyšla tiskem, veškeré zmínky o vizionářském Řekovi zmizely – odstranil je zřejmě vydavatel, který měl strach, že knize uberou na originalitě.
Kdo vymyslel teorii relativity? Einstein to nebyl. Teorii relativity poprvé formuloval Galileo Galilei ve svém Dialogu o dvou největších systémech světa z roku 1632.
Pokračování na straně II Co je pravda?
Dokončení ze strany I
Abychom porozuměli relativitě, musíme pochopit nejprve teorii, kterou nahradila. Byla to teorie „absolutního klidu“, kterou ve 4. století př. Kr. postuloval Aristoteles a podle níž byl klid přirozeným stavem všech předmětů, a ponecháme-li předmět sám sobě, vždy se do tohoto stavu vrátí.
Teorie relativity říká, že pohyb všech předmětů je relativní vůči pohybu ostatních a že říci o jednom z nich, že je „v klidu“, je pouze věcí konvence. Z toho vyplývá, že rychlost žádného předmětu není možné vyjádřit absolutně, ale vždy pouze „relativně“ vůči něčemu jinému.
Italský astronom a filozof Galileo byl navíc i jedním ze zakladatelů moderní fyziky. Nejvíce se proslavil svou podporou „koperníkovské“ (či aristarchovské) teorie, že Země obíhá kolem Slunce.
Katolická církev ho úspěšně žalovala, ale Galileo neprožil kvůli svým zásadám zbytek života v krysami zamořené cele. Svůj trest si nejdříve odpykával v luxusním sídle sienského arcibiskupa, načež se vrátil do pohodlného domácího vězení ve své vile poblíž Florencie. Teprve roku 1992 katolická církev konečně uznala, že Galileův názor na sluneční soustavu byl správný.
Ačkoli měl Galileo v této věci pravdu, v řadě jiných chyboval: jeho oblíbeným argumentem pro pohyb Země bylo, že v důsledku tohoto pohybu vzniká mořský příliv. Vypozoroval, že Středozemní moře se vyznačuje silnějším přílivem než Rudé moře, a připisoval to faktu, že voda vyšplouchává v důsledku otáčení Země – které podle něj působilo silněji na Středozemní moře, protože je natočené od východu na západ.
Tento argument vyvrátilo očité svědectví námořníků, kteří říkali, že k přílivu dochází dvakrát denně, a nikoli jednou, jak se domníval Galileo. Galileo jim odmítal věřit.
Albert Einstein si uvědomil, že Galileo udělal chybu i ve své teorii relativity, nebo spíše že jeho teorie za určitých okolností nefunguje.
Ve svém díle z roku 1905 O elektrodynamice pohyblivých těles Einstein jako první formuloval tzv. zvláštní teorii relativity, popisující podivné vlastnosti částic, které se ve vakuu pohybují blízko rychlosti světla.
Obecná teorie relativity, jež aplikovala zvláštní teorii na větší jevy typu zemské přitažlivosti, byla zveřejněna o deset let později, v roce 1915.
Jaký tvar měla Země podle Kolumba?
a) byla plochá b) kulatá c) hruškovitá d) zploštělá koule
Kolumbus sám nikdy neřekl, že Země je kulatá – představoval si ji jako hrušku o čtvrtině skutečné velikosti. Navzdory tomu, čím se později proslavil, nepodnikl svou plavbu roku 1492 proto, aby objevil nový kontinent, ale aby dokázal, že Asie je mnohem blíž, než si všichni mysleli. Mýlil se.
Kolumbus na americkou pevninu nikdy nevkročil – nejblíže se dostal na Bahamy (zřejmě ostrůvek Plana Cays) –, ale donutil posádku přísahat, že pokud se jich někdo zeptá, řeknou, že se dostali do Indie. Zemřel roku 1506 ve Valladolidu, přesvědčený až do konce, že doplul na pobřeží Asie.
O Kolumbovi toho víme s jistotou překvapivě málo. Většina dokladů nasvědčuje tomu, že byl synem janovského tkalce jménem Domenico Columbo, ale v jeho životě je tolik nesrovnalostí, že ho lze stejně dobře označit za sefardského Žida, Španěla, Korsičana, Portugalce, Katalánce, nebo dokonce Řeka.
Jeho mateřskou řečí bylo janovské nářečí (ne italština) a naučil se číst a psát španělsky (se silným portugalským přízvukem) a latinsky. Dokonce si psal tajný deník v řečtině.
Nevíme, jak vypadal, protože se nedochoval žádný autentický portrét, ale podle jeho syna byl až do třiceti světlovlasý, načež mu vlasy zcela zbělely.
Dokonce ani nevíme, kde je pohřbený. Víme, že z jeho těla bylo odstraněno maso, jak bývalo zvykem u význačných lidí v 16. století, a že jeho kosti byly pochovány nejprve ve Valladolidu, pak v kartuziánském klášteře v Seville, pak v kubánském Santo Domingu, dále v Havaně a zřejmě naposledy v sevillské katedrále roku 1898.
Urna s jeho jménem je však nadále i v Santo Domingu, a Janov a Padova nyní také současně tvrdí, že mají část jeho ostatků. V současnosti probíhají testy DNA, ale zdá se pravděpodobné, že místo posledního odpočinku Kryštofa Kolumba – či Colóna, jak sám sebe nejraději nazýval – zůstane stejně sporné jako jeho život a činy. Jaký tvar měla Země podle lidí ve středověku?
Ne, ne takový, jaký si myslíte.
Zhruba od 4. století př. Kr. si téměř nikdo nikde nemyslel, že Země je placka. Ale i kdybyste chtěli Zemi zobrazit jako kulatý disk, vyšlo by vám něco velmi podobného vlajce OSN.
Představa Země jako placky zřejmě vznikla až v 19. století. Na vině je napůl smyšlený text Washingtona Irvinga Život a cesty Kryštofa Kolumba (1828), kde se nesprávně tvrdí, že Kolumbus svou plavbu podnikl s cílem dokázat, že Země je kulatá.
S myšlenkou placaté Země přišel ve vší vážnosti excentrický Angličan Samuel Birley Rowbotham, který roku 1838 zveřejnil 16stránkový dokument s názvem: Zetetická astronomie: Popis několika experimentů, které dokazují, že povrch moře je dokonale plochý a že Země není koule (slovo zetetický je odvozeno z řeckého zetein – hledat, pátrat).
Ovíce než století později založil člen Královské astronomické společnosti a zbožný křesťan Samuel Shenton novou verzi univerzální zetetické společnosti, kterou nazval Mezinárodní společnost ploché Země. Vesmírný program NASA v 60. letech, který vyvrcholil přistáním na Měsíci, měl tuto otázku definitivně pohřbít.
***
KNIHOVNIČKA LN Každý den přinášíme ukázky z knih na trhu, které stojí za to v létě číst
John Lloyd a John Mitchinson Kniha všeobecné nevědomosti Vydalo: BB/art 240 stran, cena 224 Kč Přeložila Veronika Lásková Zítra: Hledání středověku
