Naznačují to aspoň dvě nové prózy. Jde o spíše rozsáhlou povídku než román Jiřího Stránského (1931), která vyšla pod názvem Stařec a smrt. Druhou prózu Fotbalové deníky napsal čtyřicátník Jiří Hájíček. Věkový rozdíl víc než jedné generace, který mezi oběma spisovateli existuje, se nemohl nepromítnout i do jejich děl, do rozvrhu dějů, volby postav i do celkového ladění próz. Protagonistou knihy Jiřího Stránského je starý člověk, pamětník, jeden z vrstevníků spisovatelových. Autor tohoto postupu, kdy beletrizuje životní osudy své i svých přátel z doby vězeňského pobytu, užil již dříve.
Jiří Stránský svého hrdinu představuje jako vitálního, společensky dobře situovaného muže, který se těší z malých potomků rozvětvené rodiny, roztroušené po Evropě, a užívá si postavení rodinného patriarchy. Celkový idylický ráz světa prózy nenarušuje ani skutečnost, že mu zemřela celoživotní družka, neboť se utěšuje - trochu spiritistickou - myšlenkou, že je s ním niterně spjata i nadále a že s ním vskrytu stále hovoří.
Kromě zábavy s dětmi vyplňují starcův život také vzpomínky na minulost, návštěvy dosud žijících přátel a práce na dokumentaci příkoří v komunistických vězeních. Poklidný průběh života neporuší ani rozvodové řízení jeho vnučky -ostatně rovněž řešené idylicky -, takže jediným dramatickým momentem je emotivní závěr prózy.
To není dívka, to je sestra
Hájíčkova kniha naproti tomu má živější epický půdorys a hlavním hrdinou je čtyřicetiletý muž. Do jeho života náhle vstoupí mladinká dívka, z níž se vyklube dosud neznámá sestra. Mají společného otce, kterého se hlavní hrdina zřekl proto, že mu v dětství rozbil rodinný život a opustil jeho matku.
Pro vášnivého fanouška fotbalu, jenž právě prožívá manželskou krizi kvůli roztržce ohledně dovolené, je objev nového sourozence záminkou, aby se pokusil manifestovat nezávislost. Rozhodne se tak, že dívce splní přání a doveze ji za jejím nápadníkem do Krkonoš.
Z původního záměru se ovšem vyvine cestovní novela, neboť „krkonošská pouť“ se protáhne na celý týden, když se změní na okružní cestu po Čechách. Komplikaci do ní má vnést fakt, že spadá přesně do období, kdy se v Německu koná mistrovství světa ve fotbale...
Jiří Hájíček se snaží - ovšem nepříliš úspěšně - konfrontovat dvojí rovinu řeči: na jedné straně běžná, všednodenní komunikace mezi rodinnými příslušníky, na druhé straně sportovní slang, zaznamenaný v deníkových zápiscích fotbalového fanouška. V obou rovinách dochází ke zklamání: dívka je odmítnuta rodinou svého milence, s nímž otěhotněla, rodinná krize jejího průvodce vrcholí při návratu domů, nemluvě o zklamání ze sportovního fiaska českého mužstva.
Při vší snaze se však autorovi nepodařilo vytvořit účinný kontrast povrchního životního vztahu sportovního fandovství a sféry mezilidských vztahů. I u Jiřího Hájíčka tak nakonec musí zasáhnout do příběhu starší člověk v podobě rozšafné správcové, která koriguje protagonistovy představy o životě.
Čím společně trpí obě beletristické novinky? Je to příliš přímočará snaha vytvořit svět, jaký odpovídá autorovu záměru a naladění. U Jiřího Stránského je to patrně úporné úsilí nahradit prožitá životní příkoří představou idylického závěru života v rodinném kruhu, jež ho vede k někdy až přeslazeným obrazům. U Jiřího Hájíčka je to zas malá propracovanost motivací obou hlavních postav, které jsou vnitřně příliš statické a odpovídají spíše šablonám seriálových figurín než možnostem moderní prózy. A tak na díla otvírající pohled na krizi hodnot postihující i svět současné rodiny si budeme muset ještě počkat.
***
HODNOCENÍ LN ** Jiří Stránský: Stařec a smrt
Hejkal, Havlíčkův Brod 2007, 172 stran
** Jiří Hájíček: Fotbalové deníky
Host, Brno 2007, 160 stran
