Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Co nás přesáhne

Česko

FILOZOFICKÁ LEKCE

Přítomný obraz světa, jak je prezentován v médiích, a také v biologických a zčásti i ve společenských vědách nějak inspirovaných ekonomickou metaforikou, stojí před zajímavou otázkou. Co vlastně žene lidi, alespoň občas a některé, dělat věci, z nichž nekyne žádný okamžitý prospěch, jen tak, pro tvůrčí potěšení či pro pravdu samu?

Není to pochopitelně jen problém extrémního a sebezničujícího hrdinství, jak se masově ukazovalo se smutnými konečnými výsledky za obou světových válek - to by se dalo odbýt jako „zasažení virulentním mémem zvaným vlastenectví či nacionalismus“. Celý fenomén je mnohem nenápadnější, ale v praxi důležitější. Co vede některé z nás k tomu, že vyvíjejí činnosti, ze kterých nepovstane ani pro ně, ani pro jejich děti nic hmatatelného, nanejvýš tak cosi od lehkého úsměšku po těžkou šikanu? Pokud se jejich konání nějak zúročí, bývá to jen velmi zřídka za jejich životů, takže z toho vlastně „nic nemají“. I naši disidenti se jen stěží nechávali fízlovat a pronásledovat s vidinou pozdějších vládních křesel - „zdravý rozum“ by mnohem spíše našeptával, že na doživotí zakysnou jako kdysi pobělohorští emigranti.

Ale celý jev má většinou ještě mnohem méně do očí bijící podobu - spousta lidí se snažila i za minulého režimu jakž takž poctivě pracovat, ač vůbec nemuseli: stačilo žvanit a plout s proudem. Proč vlastně všichni „nesjíždějí“ dobové trendy až na doraz, aby jim to zajistilo uznání, a pokud se činilo něco neblahého, tak ve velkém houfu i beztrestnost?

Společnosti jistě ti, kdo hledají i dále od široce vydupaných pěšin, svými inovacemi prospívají, ale sobě většinou škodí. Abychom dali příklad extrémní - jak prospěla Giordanu Brunovi jeho myšlenková neotřelost, kterou ocenily až další generace? Na hranici na náměstí Květů působil jako „lúzr“ přímo kapitální -geny, alespoň oficiálně, nepředal dál, po životě štvance následovala poprava vedená mimořádně hrůzným způsobem, nu, pošetilec a chudák.

Víra v to, že každá bytost se chová „rozumně“ a „rozumné“ znamená právě a jen to, co přináší krátkodobý prospěch, je ovšem právě a jenom víra (věrovyznání jsou samozřejmě společensky velmi významná, podívejme, jak reformace či marxismus zasáhly do vývoje světa). „Buďte rozumný!“ říkaly ostatně StB i Gestapo, když podsouvaly své kořisti k podpisu formulář o spolupráci.

Kromě jednání ve vlastní prospěch mají v sobě lidé, tu více, tu méně, také zakódovanou tendenci k smysluplnosti - pomysleme, že i zajatci, kteří kdysi nuceně stavěli most přes řeku Kwai, si dávali záležet, aby stavba byla „fortelná“. A jedním z účinných způsobů deptání chycených nepřátel nacisty bylo v třicátých letech přehazování písku z jednoho konce dvora lágru na druhý a zpět.

Lidé v sobě také mají, tu více, tu méně, zabudován i smysl pro „pravdu“ či to, co za ni považují. Ani největší postmoderní relativismus nemůže zcela nabourat bytostný dojem, že některé výroky jsou trefnější než jiné a že skutečnost lze pentlit jen do určité míry. Kdyby totiž všechny „sociální konstrukty“ byly rovnocenné, nikdy by se nemohl Sovětský svaz, říše lži par excellence, zhroutit vlastní vahou. Zdálo by se, že přítomná doba, nejmírnější a nejsametovější z těch, jaké kdy byly, a hrozící namísto katovým špalkem či kárným tábora jen opovržlivým ušklíbnutím či redukcí subvencí o několik procent, nemá něčeho jako občanské odvahy zapotřebí. To je fatální omyl.

***

Co vlastně žene lidi dělat věci, z nichž nekyne žádný okamžitý prospěch, jen tak, pro tvůrčí potěšení či pro pravdu?

O autorovi| Stanislav Komárek, biolog a filozof

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!