Minulý pátek publikoval v MF Dnes Jan Gazdík článek s titulkem Otec týral vězně, přiznal Grebeníček. Novinář cituje dva výroky bývalého předsedy KSČM pronesené na křtu jeho nové knihy Hradba vzdoru: „Když například zatýkali Pavla Hubačku, který byl školený v boji zblízka, tak svůj výcvik naplno uplatnil. No a jak to má policista, který ho má zklidnit, udělat?“ A dále: „Odmítám nepravosti, které se děly v padesátých letech. A pokud jde o Uherské Hradiště, kde sloužil můj otec, tak jsem při studiu pramenů zjistil, že tam byla jistá skupina příslušníků StB, kteří se pokoušeli vyšetřovat prostřednictvím elektrického proudu. Tohle odsuzuji.“
Interpretaci MF Dnes, že oba výroky jsou přiznání faktu, že Alois Grebeníček týral vězně, pak citovala mnohá další média. Celá věc má ovšem několik háčků: za prvé, podle archivních dokumentů Grebeníček Pavla Hubačku nezatýkal. Za druhé, Pavel Hubačka nebyl školený v boji zblízka. Za třetí, druhý výrok vůbec neobsahuje žádné přiznání, že Alois Grebeníček někoho mučil elektrickým proudem – jen ilustruje tezi bývalého předsedy KSČM, že jeho otec naopak na nepravosti svých kolegů upozornil a odešel na přelomu roku 1951/1952 od StB.
Podstatná část Grebeníčkovy knihy Hradba vzdoru je vášnivou obhajobou neviny jeho otce: „Můj otec sadistické činy, které jsou mu podsouvány, nikdy nespáchal či nemohl spáchat,“ píše Miroslav Grebeníček a dále cituje výpověď svého otce z roku 1956 na Krajské prokuratuře v Brně, v níž označil za mučitele své kolegy Hlavačku, Čáně a Marečka. Podle Grebeníčka bylo obvinění jeho otce pouze ohromnou kampaní zosnovanou několika bývalými politickými vězni, kampaní, která přivedla do hrobu jeho matku a bratra, jenž spáchal sebevraždu. V knize je ukázáno, že hlavní svědci obžaloby si protiřečí, a jsou citovány dopisy jiných bývalých politických vězňů, kteří naopak píší, že jim bývalý vyšetřovatel StB ve vězení pomáhal.
Ponechme stranou otázku, kdo má pravdu. Proč by ale na křtu knihy, která dokazuje otcovu nevinu, Grebeníček přiznával opak? Jsou jen dvě možnosti: buď Jan Gazdík volně fabuluje, nebo se Miroslav Grebeníček úplně zbláznil. Osobně se přikláním k první variantě.
Miroslav Grebeníček působil jako docent historie na brněnské univerzitě. Jeho kniha je zajímavá také jako úžasný doklad komunistické interpretace poválečných dějin: Únor 1948 byl podle ní pokus o pravicový puč, který nevyšel. Jedinou alternativou komunistické hegemonie byla občanská válka. Zisk absolutní moci KSČ byl proveden zcela ústavně. „Nejdříve došlo k vraždám příslušníků Sboru národní bezpečnosti, ke špionáži a politickému teroru vůči levicově orientovaným občanům. A teprve potom byly vynášeny tvrdé rozsudky... To, co bylo předmětem trestního stíhání v padesátých letech minulého století, bylo a je trestné ve všech státech a za všech režimů.“ A tímto způsobem až do současnosti, která je podle Grebeníčka dobou „chronického úpadku“, zřejmě oproti době normalizace, kdy nebyli nezaměstnaní.
Myslím, že bychom měli mrtvého pana Grebeníčka staršího přenechat historikům, jejichž úkolem je věrohodně objasnit, zač byl odpovědný. Naopak bludy, které o naší nedávné minulosti i současnosti šíří doc. PhDr. Miroslav Grebeníček, CSc., by měly být široce komentovány a vyvraceny.
Pondělí JAZYKOVÁ ORDINACE Ondřeje Tučka
Úterý EUROZÓNA Petra Zavadila
Středa ARCHIV Petra Zídka
Čtvrtek POLITICKÝ DIÁŘ Petra Koláře
Pátek STŘELNICE komentátorů LN
Sobota EDITORIAL Dalibora Balšínka
O autorovi| PETR ZÍDEK, redaktor LN
