Od té doby, co se stal ministrem financí Eduard Janota a začal otevřeně mluvit o reálném stavu státní pokladny, si zacpávají uši politici ze všech stran, které aspirují na členství v příští vládní koalici.
Buď říkají, že se má hrozivý rozpočtový schodek na příští rok řešit masivními škrty ve výdajích, nebo Janotovým slovům prostě nevěří. Všechny strany přitom dlouhá léta využívaly služeb tohoto rozpočtového experta a kromě Vlastimila Tlustého se předháněly v chvalozpěvech na jeho schopnosti. Proč je to teď najednou jinak?
Protože je krátce před volbami, a politickým stranám se zprávy od ministra Janoty vůbec nehodí. Přitom je všem jasné, že daně se budou muset zvýšit. Je jen nutné všechny debaty na toto téma až do voleb utnout, a co se bude dít pak, to je problém volebního vítěze. Na někoho ta krátká sirka prostě zbude.
Proto teď Petr Nečas, z nějž se evidentně stává onen dosud chybějící rozpočtový expert ODS, přichází s návrhem nechat rozpočet rozpočtem a začít s reformami až v polovině příštího roku.
Jenže to je pozdě. Již Janotou zmíněný příklad Maďarska ukazuje, že jakékoli odklady v této oblasti mohou mít pro ekonomiku vražedné následky.
Včera shodou okolností vystoupil v Budapešti před novináře šéf maďarské Rozpočtové rady György Kopits a varoval, že pokračující krize může rozpočtový schodek ve vztahu k hrubému domácímu produktu Maďarska prohloubit o další procentní bod. Propadne se příjem z daně právnických osob, prohloubí se schodky v rozpočtech místních samospráv a do ztráty se propadnou státem ovládané společnosti. Kopits v této souvislosti mluví o „minovém poli“, kterým bude muset Maďarsko projít v příštích letech.
Tragický stav státní pokladny loni přinutil maďarské poslance sestavit nezávislou rozpočtovou komisi, která de facto dohlíží na činnost ministerstva financí.
Zdá se, že čeští poslanci budou muset na své stranické špičky podobný bič uplést hned po volbách. Janota má pravdu.
