Nechce se mi rýpat v - jen pomalu se celící - ráně jménem vystoupení českých fotbalistů na Euru 2008. Ale budu muset.
Ve spršce kamení padajícího na hlavy českých hráčů, trenéra a vedení fotbalového svazu se nedal přehlédnout výraz prokoučovat. Nesouhlasím s Janem Rejžkem (Proč jsme nepřežili Euro 2008, LN 17. 6.), že „Karel Brückner vnutil sportovním novinářům výraz ,prokoučovat zápas‘ “. Ten výraz žil už před Brücknerem. Ale popořádku. Již v 15. století byla vesnice Kocs nedaleko Komárna významnou přepřahací stanicí na cestě z Vídně do Pešti. Od jejího názvu přes přídavné jméno kocsi ve většině evropských jazyků vznikla slova s významem ,vůz, kočár‘ (viz angl. coach). Podle jazykovědce Jiřího Rejzka, autora tohoto výkladu, však jen čeština provedla významový posun na ,vozka‘ (kočí). Podle něj se o významový posun coach -> ,trenér‘ zasloužil studentský slang (pravděpodobně amerických studentů, jak uvádí Nový akademický slovník cizích slov), kde slovo nejprve znamenalo ,soukromý učitel, doučovatel‘, posléze ,instruktor, trenér‘. V naší slovní zásobě je dnes kouč coby ,trenér‘ pevně usazen (jeho pozice je rozhodně pevnější než vrtkavá stolička mužů, jejichž hlavy padají s postupy či nepostupy jim svěřených mužstev). Výraz „kouč“ se přitom prosadil nejen ve sportovním prostředí, ale možná ještě silněji v prostředí manažerském. A jak je to s prokoučováním? Prokoučovat (příp. prokaučovat) znamená dnes nejen ,způsobit prohru špatným vedením družstva při utkání‘ či ,chybně radit svěřenému mužstvu či jednotlivci‘, ale přeneseně už i ,připravit se o šanci, promarnit šanci, něco prohrát‘, případně ,něco nezvládnout‘, jak se shodují publikace Nová slova v češtině 2 (Academia 2004) a Slovník nespisovné češtiny (Maxdorf 2006) a jak dokládá i výskyt tohoto výrazu v autentických textech a promluvách.
Co se slovotvorného hlediska týče, Markéta Pravdová z jazykové poradny Ústavu pro jazyk český připomíná paralelu se slovesy hrát-prohrát a významovou blízkost se slovesy promrhat/promarnit (šanci), provinit se, prohřešit se, propadnout (ve smyslu utrpět neúspěch), projet, propást, prošvihnout, prošustrovat, probendit. Z hlediska stylistického slovo hodnotí jako hovorové expresivní.
Bolavého toho bylo kolem našeho fotbalového týmu v posledních letech hodně. Ale neslušelo by se také (alespoň potichu) poděkovat? Nejen „problematickému“ kouči, ale třeba i brankáři, který „si dovolil“ udělat chybu? Vždyť zapomenout poděkovat je jedním z nejhorších prokoučování.
Prokoučovat znamená dnes přeneseně už i promarnit šanci, něco prohrát, případně něco nezvládnout
Rubrika vychází každý pátek
O autorovi| Ondřej Tuček, vedoucí jazykový redaktor LN, ondrej.tucek@lidovky.cz
