Během následujících osmnácti měsíců bude otázkou samotné přežití PiS. Politický plán Jaroslawa Kaczynského je nyní otřesen. Cílem PiS bylo letošní znovuzvolení Lecha Kaczynského a na této vlně v následných parlamentních volbách v roce 2011 útok na vládnoucí Občanskou platformu (PO). Po Smolensku budou všechny politické možnosti Jaroslawa Kaczynského výrazně omezené.
Zaprvé by mohl kandidovat na prezidenta a vyhrát volby na vlně soucitu. Problémem by bylo riziko ztráty kontroly nad strukturami strany. V konečném důsledku by silně hrozilo, že PiS se novému prezidentovi vzdálí.
Zadruhé by mohl kandidovat na prezidenta a prohrát. V tomto případě by byla oslabena jeho vedoucí úloha ve straně. Také by zde bylo riziko ústupu strany na okraj politické scény, kterou by ovládla PO a její vůdce, současný premiér Donald Tusk (který by kontroloval všechny nejdůležitější politické funkce). PiS by se také mohla stát stranou jednoho tématu (obrana odkazu prezidenta), které by se – bez ohledu na jeho současný význam – časem vytratilo.
Zatřetí by PiS mohla navrhnout jiného politika. Takový kandidát by byl méně volitelný, protože by nenasbíral tolik „soucitných“ hlasů jako příslušník rodiny zesnulého prezidenta. Jakýkoli jiný kandidát se také okamžitě stává číslem 2 a časem by mohl ohrozit vedoucí roli Jaroslawa Kaczynského ve straně. Znovu by se též objevilo riziko, že strana bude odsunuta na okraj a že se stane stranou jednoho tématu.
Začtvrté by PiS mohla podpořit nezávislého kandidáta. Také tato možnost má svůj háček: i kdyby takový kandidát byl zvolen, byl by pořád nezávislý na PiS a nemusel by nutně jít proti Tuskově vládě.
A proto se vynořuje tato krajní možnost. Nebude asi nejpravděpodobnější, ale přinejmenším to je možnost, kterou je třeba uvážit: totiž že Jaroslaw Kaczynski odejde z politiky a možná se vrátí v budoucnu jako nový státník.
Možnosti „strany práva a spravedlnosti“ jsou určující nejen pro budoucnost její vlastní, ale vlastně pro budoucnost celé politické krajiny. V uplynulých pěti letech se polská politika soustředila na soupeření PiS s PO. Obecně řečeno jedna strana (PiS) zastávala spíše národněkonzervativní řešení, zatímco druhá (PO) měla modernizační postoj. Toto soupeření podněcovalo veřejnou diskusi a určovalo politické možnosti. Obě strany dohromady v roce 2007 získaly 73 procent hlasů, v roce 2005 polovinu hlasů a v roce 2001 jen 22 procent.
Zmizení prezidenta Lecha Kaczynského ze scény a možná následná marginalizace PiS ohrozí politickou rovnováhu. Mnozí stoupenci PO hlasovali proti PiS (a obráceně). Hlasy ze soucitu pro PiS mohou podkopat podporu PO. Podstatnější je, že dlouhodobým úkolem bude mobilizovat část voličů, kteří hlasovali proti PiS.
Voliči po tragédii houfně očekávají „nová měřítka v politice“. V této souvislosti jsou v následujících 18 měsících stejně pravděpodobné dva scénáře. V prvním dochází k rostoucí fragmentaci politické krajiny a stranám PiS a PO hrozí rozpad. V dalších parlamentních volbách se mohou objevit nové strany.
Ve druhém scénáři po úspěšných prezidentských (kandidátem je zastupující hlava státu Bronislaw Komorowski) a následných regionálních (na podzim 2010) a parlamentních volbách polské politice dominuje jedna osoba, premiér Donald Tusk. Je to jediný politik, který by dokázal zkrotit odstředivé pohyby v rámci PO. Omezení jeho pravomocí by již nepocházela od prezidenta republiky, ale přímo by plynula z veřejné debaty a opoziční strany by nutila věnovat se spíš politickým diskusím než politikaření.
Nová otevřenost polské zahraniční politiky V polsko-ruských vztazích vládne nové ovzduší. V uplynulých letech vedlo Polsko dvojí politiku vůči Rusku. Byla zde konfrontační politika prezidenta Kaczynského a politika přibližování premiéra Tuska. Následkem smolenské tragédie se mezi oběma národy objevily nové emoce. Polské podezírání Ruska a ruské přehlížení Polska byly nahrazeny otevřeností a opravdovým zájmem. Posilování procesu sbližování se nyní jeví jako nevyhnutelné. Ovšem pro skutečné polsko-ruské usmíření jsou nutné další kroky, zejména pokud jde o vyrovnání se Ruska se sovětskou minulostí. Není pravděpodobné, že by Polsko změnilo stanovisko k otázkám, jako jsou diverzifikace energetických zdrojů nebo územní celistvost Gruzie. Lepší atmosféra může ovlivnit širší vztahy mezi EU a Ruskem, možná dokonce i rychlejší vyjednání smlouvy o spolupráci.
V evropské politice smolenská tragédie ukončila pětileté období podezírání Polska, které se poprvé objevilo v roce 2005 se zvolením Lecha Kaczynského do prezidentské funkce. Hromadné propuknutí kladných citů k Polsku může zemi pomoci, aby se pokusila znovu získat svůj kdysi silný legitimní mandát, pokud jde o morální záležitosti v zahraničních vztazích. Změněná atmosféra kolem Polska může také zmírnit napětí mezi Polskem a jeho západními protějšky, zejména v souvislosti s polským předsednictvím EU v roce 2011.
Smolenská tragédie poznamenala také vztahy se Spojenými státy. Za Obamova prezidentství byly polskoamerické vztahy oslabeny. Reakce USA na tragédii však ukázala, že ve Washingtonu chápou riziko „ztráty spojence“ a že by je rádi řešili.
Je zde ještě jeden moment, který by polští politici mohli využít. Mohl by existovat prostor pro nové iniciativy překračující klasické, „zeměpisně trojstranné“ rozměry polské zahraniční politiky: západní Evropu, východní Evropu a transatlantické vztahy. Smolenská tragédie a pohřeb v Krakově byly globální události. Projevuje se rostoucí zájem o zemi. A tento zájem nepramení pouze z tragické události, ale ze skutečnosti, že současné Polsko je poměrně silný, moderní a hospodářsky zdatný stát.
***
Zmizení prezidenta Lecha Kaczynského ze scény a možná následná marginalizace PiS ohrozí rovnováhu
Polské podezírání Ruska a ruské přehlížení Polska bylo nahrazeno otevřeností a opravdovým zájmem
O autorovi| PIOTR MACIEJ KACZYNSKI, politický analytik, CEPS CEPS je Středisko pro studium evropské politiky se sídlem v Bruselu
