Požadavky ostatních druhů jsou různé. Snášejí, nebo dokonce vyžadují lehké, až těžší hlinité půdy. Bledule se u nás v přírodě vyskytují v listnatých lesích a nejlépe prospívají na místech s jílovitou půdou či tam, kde se drží voda z tajícího sněhu. Podobně jsou na tom i ladoňky, modřence a ladoničky. O řebčíku královském zase víme, že nejlépe prospívá na vlhčích stanovištích. Trochu jiné podmínky vyžadují alpské krokusy, které jsou v zimě chráněny silnou sněhovou vrstvou, pod níž půda nepromrzá a spíše vysychá. Jakmile však začne sníh tát, nasákne se půda tak vydatně, že vydrží čerstvá po celou sezonu. Listy mají čas vytvořit novou hlízu a zárodek květu pro příští rok.
Tulipán, král cibulovin Mezi cibulovinami zaujímají tulipány výsadní postavení. Jsou poměrně nenáročné na kvalitu půdy, nesnášejí však trvale zamokřenou půdu. Ideální je stanoviště s hlinitopísčitou půdou s dostatkem živin.
Tulipány lze vysazovat až do konce listopadu. Vhodnější je však ukončit výsadbu koncem října, aby stihly rostliny dostatečně zakořenit. Pokud hrozí napadení myšmi a krtky, použijeme pro výsadbu drátěné nebo alespoň plastové koše. Tulipány jsou poměrně rezistentní vůči mrazu. V prvním roce po výsadbě nebo při pozdním vysazení se doporučuje zakrýt osázené místo vrstvou rašeliny nebo klestím. Většina tulipánů pochází z oblastí se suchou, studenou zimou, vlhčím podzimem a jarem a suchým, velmi horkým létem.
Na rozdíl od narcisů a hyacintů nejsou cibule tulipánů vytrvalé. Po odkvětu se cibule rozpadá a hyne, do té doby však stačí vytvořit postranní brut, který v příštím roce opět vykvete. Chceme-li docílit prvotřídního kvetení, je třeba po zatáhnutí všechny cibule vyjmout, vytřídit a vysadit pouze ty největší.
Narcisy Název této cibuloviny nepochází od bájného Narcise, ale je odvozen z řeckého slova narkos, omamuji. Vůně některých druhů narcisů je tak intenzivní, až otupuje smysly. Narcisy svojí barevností zahrnují odstíny bílé, žluté a oranžové barvy. Tento zdánlivý nedostatek kompenzují tvarovou bohatostí květů. Na rozdíl od tulipánů nevadí narcisům vlhčí stanoviště. Velmi pěkně se vyjímají na březích potoků. V létě však vyžadují přísušek, neboť pocházejí ze Středozemí, kde jsou léta suchá a horká. Za příznivého podzimu je lze vysazovat ještě začátkem listopadu. Ideálním obdobím je ale přelom září a října. Většina druhů vydrží na stejném místě čtyři až pět let. Za tuto dobu vytvoří narcisy shluk několika cibulí, který je třeba rozdělit. Menší cibulky po dvou, větší samostatně. Pokud se chcete dočkat výstavních květů, přidejte do půdy při výsadbě trochu kostní moučky a na jaře po vyrašení plné organické nebo minerální hnojivo. Nejlépe se vyjímají ve skupinách, vysazujte proto vždy alespoň po pěti cibulích do jednoho „hnízda“.
Drobné cibuloviny Aby jejich krása vynikla naplno, vysazují se v desítkách. Snadno se rozmnožují semeny, která roznášejí mravenci. Nemají problém s tvorbou brutu, takže z deseti cibulek se během několika let dočkáte hustého koberce květů. Vhodná je jejich výsadba do míst, kterými procházíte i v zimě. Jinou možností využití drobných jarních cibulovin je vytvoření barevných přírodních koberců pod listnatými keři. Plošně rostoucím cibulovinám vyhovuje, pokud na podzim zcela nevyhrabeme spadané listí. Na jaře ho můžeme pokrýt tenkou vrstvou rašeliny, která se zbytky listí zetlí a vytvoří přírodní hnojivo. V této mírně vlhké půdě se drobným cibulovinám daří přímo ideálně. V létě je v keřovém záhoně poměrně sucho, takže rostliny mají klid na vyzrávání. A z jakých druhů koberce vytvořit? Žluté talovíny rozkvétají jako první následovány sněženkami, bledulemi, ladoňkami, ladoničkami, puškiniemi, sasankami hajními, jaterníkem podléškou nebo třeba některým z drobnokvětých česneků.
***
Vytvořit si doma barevnou jarní louku posetou desítkami krokusů není nijak složité. Připravit cibuloviny na jaro je však nutné již nyní.
