Tak jako herecký projev Louise de Funése splynul pro nás s hlasem Františka Filipovského, Belmondův s Janem Třískou nebo Jiřím Krampolem a Redfordův s témbrem Pavla Soukupa, každý český televizní divák si s Peterem Falkem v roli losangeleského poručíka Columba vybaví hlas Petra Haničince. Chytrému šilhavému šantalovi dodává i Haničincovo pojetí věrohodnost. Každý jiný hlas by nás dnes už rušil.
V dabingu začínal Petr Haničinec ve dvaceti letech. Vzpomínal, jaké potíže mu dělalo vydat ze sebe hlásku, když měl tehdy namluvit prince v ruské pohádce o Popelce. Později se však stal více než zdatným dabérem. K jeho největším úspěchům patřil bezesporu britský televizní seriál Já, Claudius z druhé poloviny 70. let. V něm Petru Haničincovi připadl nikterak lehký, o to však zajímavější úkol namluvit Dereka Jacobiho v titulní roli. Záporný, ale zdaleka ne jednoznačný, koktavý, degenerovaný, šílený a také zranitelný hrdina, skvěle v seriálu pojednaný, byl pro dabéra lahůdkovou výzvou uplatnit variabilitu hlasového výrazu.
Díky svému vybavení a vypravěčskému nadání se Petr Haničinec svým hlasem vtiskl do paměti několika generací televizních diváků i rozhlasových posluchačů. Načetl například komentář k animovanému seriálu Dobrý voják Švejk, z večerníčků kongeniálně převyprávěl Vančurovu pohádku Kubula a Kuba Kubikula, komický hlasový talent prokázal v loutkovém cyklu Jája a Pája a cit pro romantiku ve zvířecích příbězích režiséra Václava Chaloupka Tuláček či Pruhovaní kamarádi.
