Jsem fascinován technickými výzvami, které jdou ruku v ruce se zaváděním velkých politických idejí. Chtěl jsem také zobrazit proces, kdy muž, narozený s neotřesitelnou vůlí, odhaluje svoji vlastní schopnost inspirovat a vést ostatní. O kom je tu řeč? O Adolfu Hitlerovi? Kdepak, o Che Guevarovi. A kdo to mluví? Nějaký anarchista, poblouzněný ideolog? Kdepak, slavný americký filmař Steven Soderbergh. Pěkný dárek k padesátinám kubánské revoluce nám nenabízí revoluční vláda v Havaně, nýbrž Hollywood, jehož snímek Che Guevara: revoluce právě míří do českých kin.
Zvláštní věc. Ze všech komunistických režimů historie právě ten Castrův dodnes přitahuje a ovlivňuje západní intelektuály. To ovšem nevypovídá ani tak o Kubě jako o pohodlnosti oněch intelektuálů. Režim vznikl z potřeb Kuby samé - tenhle argument jim umožňuje nevidět profízlovaný stát, který občanům zakazuje i stěhovat se mezi provinciemi, natožpak politické vězně. Režim zavedl bezplatné zdravotnictví a školství - tenhle argument zase přebíjí obrazy korupce a technologické zaostalosti „ostrova svobody“.
I dvacet let po sametové revoluci si lámeme hlavy s tím, zda a jak prezentovat televizního Majora Zemana, apoteózu komunistické policie. Ale Comandante Zeman, respektive Major Che v podání Hollywoodu nám nevadí. Pěkná bilance padesáti let castrismu.
Čtěte „Castrova nová...“ na str. 8
