Jen čtyři představení nově nastudované produkce s názvem Na hrázi uchystalo svým příznivcům Divadlo Continuo. V lesním areálu v blízkosti svého sídla v jihočeských Malovicích postavilo své šapitó a pozvalo diváky na noční obhlídku tajuplných zákoutí hráze rybníku Otrhanec.
Lidé shromáždění na louce před divadelním stanem netuší, co se bude dít, když je herci vábí na břeh rybníka. Bezvýhradně jim ale věří a hloučky návštěvníků se bez odporu vydávají k vodě. Vor s bludičkami se nehlučně blíží po hladině (teprve postupně se vynořuje postava, která jej z hlubin táhne) a tajuplně předznamenává dění příštích dvou hodin. V nich se v baladických výjevech projevuje obrazivost, výtvarná nápaditost a především obětavost „komediantů“, kteří na lesních stezkách a ve vlnách rybníka dávají doslova všanc svou kůži.
Divadlo Continuo se protentokrát rozhodlo upustit od toho, nač své publikum za posledních deset let postupně přivykalo. S vědomím, že tento „nejmenší projekt“ je mezistupněm před chystanou velkou podzimní premiérou, jež patrně vyjádří nový koncepční směr obměněného divadla, zůstal tvůrčí tým Pavla a Hany Štouračových více „na zemi“. Posílen tentokrát o menší počet zahraničních kolegů upustil od obvyklých kombinací poetického divadla s akrobacií a své výstupy rozptýlil do stylizované vesnické hospody a plenéru okolí rybníka.
Erben a ti druzí
Základem produkce je putování v duchu starých balad. Něco prozradí úvodní pódiová kompilace lidových písní, citací z Erbenovy Kytice (balada Vrba), tanečních a muzikantských extempore, to vše v prostředí stylizované vesnické svatby. Pavel Štourač, který zároveň aktivně hraje, zpívá a tančí, režíruje svou kompanii coby bandu muzikantů, která „drží“ náladu. Některé výstupy jsou roztomilé, jiné trochu zdržují, navozují však atmosféru, v níž se realita mísí s mystikou, život s pohádkou tak, aby obecenstvo mělo důvod opustit „hospodu“ a vyrazit do tajemna.
Zastavení putujícího publika, jež naslepo následuje protagonisty produkce do tmy působivě prosvětlované jen malými světélky, jsou zábavná, klopýtavá i překvapivá. Nikdo se rozhodně nenudí a pokud jej neruší, že neví, kam šlape, může si to dobrodružství docela užít.
Oživlá vrba, loutky ve vzduchu i hrající faun
V prolukách a zákoutích mezi mohutnými duby a vrbami na břehu rybníka (ne všechny tu původně byly, někde pomohl křovinořez) se odehrávají malá dramata. Poetické obrazy probouzející fantazii se vynořují z hloubi, zezdola i z výšin větví, podkresluje je podmanivá hudba, občas blikne světýlko. Bosé bludičky vedou hloučky zvědavců dál a dál až na pole plné prosvětlených citátů z lidové (a nejen té) tvořivosti. Divadelní průvod se pak, tápaje tmou, vrací k místu počátečnímu. Bludičky opět tiše odplují na voru taženém lidskou silou...
Produkce by jistě mohla zrát k dokonalosti, pokud by měla možnost. Její velkou předností je však právě neopakovatelnost okamžiku, kouzlo dané chvíle, v níž se, navzdory sebepečlivější přípravě, může stát cokoli. Právě to je na podobných plenérových akcích dráždivé - pro publikum i pro herce.
