Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Což nevidíte hrozbu?

Česko

Osobní výběr ze světového tisku

Dění v Rusku připomíná nesmělé počátky perestrojky, tvrdí směle Brian Whitmore na The Power Vertical, blogu Radia Svobodná Evropa o Rusku (31. srpna). Už dlouho doporučuje sledovat spíš dění v ruské společnosti než věštit z čajových lístků, co se to zrovna děje mezi Putinem a Medveděvem.

Whitmorea zaujaly ovace, které za kritiku Putinova režimu sklízejí starý rocker Jurij Ševčuk a mladý raper Noize MC (na svůj věk 25 let „moudrý a vyrovnaný“). Poslední hrdinkou ruských opozičníků a západních médií je Jevgenija Čirikovová – zprvu apolitická matka dvou dětí, třiatřicet let, od pohledu běžné ruské děvče. Organizuje občanský protest za zachování Chimkinského lesa, který se má vykácet kvůli dálnici z Moskvy do Petrohradu.

Po početné demonstraci na Puškinově náměstí nařídil prezident Medveděv pozastavit těžbu. A slíbil přezkoumání lesního zákona, přijatého za Putina v roce 2007. „Úřady poplašilo, že tak okrajové téma jako les na moskevském předměstí může přitáhnout tři tisíce lidí na Puškinovo náměstí,“ říká opoziční politik Vladimir Ryžkov. Podle něj nelze mluvit o rozpadu tandemu Putin-Medveděv, ale je vidět „zmatek úředníků a jejich obavy z rostoucí občanské společnosti a protestních nálad“.

*** Německý magazín Spiegel má rozhovor s Ajádem Alávím, bývalým iráckým premiérem (2004–2005). A nejspíš i budoucím: v březnu těsně vyhrál nad blokem současného premiéra Núrího Málikího, dosud však nedojednal vládu. Nyní, když už Amerika ztrácí trpělivost, si možná oba politici rozdělí křesla premiéra a prezidenta.

Jako student býval Aláví členem Saddámovy strany Baas, v 70. letech ji však opustil, emigroval a spolupracoval se západními tajnými službami. Reportéři si povšimli, že tři bodyguardi, kteří Alávího hlídali, drželi půst kvůli muslimskému ramadánu, sekulární politik ho však ignoroval.

Spiegel se ho na stažení Američanů ptal – náčelník iráckého generálního štábu prohlásil, že jeho armáda bude plně připravena na převzetí odpovědnosti až v roce 2020. (Dokonce i Saddámův ministr zahraničí Tárik Azíz, sedící dnes ve vězení, varoval, že Američané vydávají Irák „napospas vlkům“.) Aláví s generálem souhlasí, ale realisticky dodává: „Jednou jít museli. Už tu jsou sedm let a my jsme za tu dobu sami ničeho nedosáhli. Kdo zaručí, že by to za dalších sedm let bylo lepší?“

Spiegel: Která zahraniční mocnost má největší vliv na iráckou politiku? – „Írán.“ Spiegel: Můžete to rozvést? – „Ne.“ Pak se však Aláví přece jen rozhovoří, po otázce na zbrojení na Blízkém východě: „Každý má strach. Každý kout v tomhle regionu. Dokonce i Amerika má strach, i Írán. Míříme k situaci, která je téměř srovnatelná s kubánskou krizí roku 1962.“ Spiegel: Může Irák žít s jaderným Íránem? – „To si nemyslím.“ Spiegel: Myslíte, že kvůli íránskému jadernému programu vypukne válka? – „Je to velmi pravděpodobné.“ *** Krátká vsuvka na oddechnutí. Ekonomický blog Freakonomics má 1. září odkaz na pozoruhodnou studii Davida Larckera a Anastasie Zakolyukinové ze Stanfordu: Jak poznat, kdy šéfové lžou.

Larcker a Zakolyukinová se zaměřili na obchodní společnosti, které později „přehodnotily“ ohlášené výsledky. Konkrétně analyzovali 30 tisíc telekonferencí z let 2003 až 2007, v nichž šéfové vysvětlovali výsledky analytikům. Lháři častěji odkazovali k obecnému povědomí („jak víte...“). Místo běžných pozitivních slov („dobrý, slušný, pevný“) volili extrémní („fantastický“). Místo „já“ častěji používali třetí osobu, odkazovali na „tým“ či „společnost“. A mluvili v krátkých větách bez zaváhání – patrně proto, že si předem rozmysleli přesné znění a nechtěli tvrzení rozebírat. *** Zpátky do Spiegelu: časopis udělal rozhovor i s íránským ministrem zahraničí Manúčehrem Mottakím. Začíná známým případem Íránky Sakíneh Aštianiové, která měla být původně ukamenována za údajné cizoložství, teď ji má režim pověsit. Spiegel: Nepřijde vám barbarské kamenovat lidi? – Mottakí: „Přijedete ze země, která zavraždila miliony lidí za tyranské války, a chcete mi vykládat o lidských právech?“

A takhle to jde celou dobu. Je pravda, že poté, co Amerika a Evropská unie uvalily embargo na dovozy benzinu do Íránu, jste si našli jako nové dodavatele Čínu a Turecko? – „Snad nečekáte, že budu mluvit o detailech našich dohod?“ Chcete 26. září spustit po třiceti letech výstavby jaderný reaktor v Búšehru; to se nebojíte, že vám ho Izraelci srovnají se zemí? „A vy máte důkazy, že bude Búšehr napaden?“

Na konci jako by reportérům došla trpělivost. Spiegel: Vážně chcete ignorovat realitu? Nevidíte vojenskou hrozbu? Nevidíte světové protesty proti kamenování Aštianiové? Mottakí: „Co má být smyslem těchto otázek? Udělali byste lépe, kdybyste nám naslouchali. ... Místo toho hrajete hru na lidská práva.“ Spiegel: Nevidíte, že svět je zneklidněn íránskými jadernými aktivitami a že je za minutu dvanáct? Mottakí: „Ne, na mých hodinkách je jedna a přesně teď se jaderná elektrárna v Búšehru, již měli původně stavět Němci, zaváží ruskými palivovými články.“

***

ROZCESTNÍK Šéfové lháři častěji odkazovali k obecnému povědomí („jak víte...“). Namísto „já“ častěji používali třetí osobu, odkazovali na „tým“ nebo „společnost“. A mluvili v krátkých větách bez zaváhání.

Autor: