ODS v tísni: stojí jedno křeslo za podporu lumpa?
Pamatujete dobu, kdy Václava Klause - tehdy premiéra - Senát nezajímal? Začal ho zajímat až ve chvíli, kdy ho ODS úspěšně využila jako nástupiště proti vládnoucí ČSSD. A podobně je tomu i teď se sociální demokracií. Tvrdí-li Vladimír Špidla, že levicové voliče Senát příliš nezajímá, je v duchu buď ve své minulosti premiéra, nebo v Bruselu. Kdepak. Senát je nyní pro sociální demokracii tím, čím byl před deseti lety pro ODS. Tohle je hlavní motivace pro druhé kolo o víkendu.
K tomu, aby se ČSSD pořádně zviditelnila, aby Bohuslav Sobotka ukázal Paroubkovi, že bez něho si bývalý předseda ani neumyje ruce, není třeba zázrak. Stačí, aby ČSSD vyhrála 12 z 22 soubojů, a vláda se ocitne v tísni. Nepodpoříme navýšení vojenské účasti v Afghánistánu, hrozí lídr strany, která tu misi schválila. Bude-li mít v Senátu většinu, ani nemusí vydírat zrušením poplatků u lékaře, prostě řekne ne. A i když ji ODS ve sněmovně přehlasuje, dojem pevně vládnoucí Nečasovy party, honosící se oporou 118 poslanců, bude nahlodán.
Ostatně nahlodání se už rýsuje. Premiér Nečas vyzval ostravskou ODS, aby ve druhém kole podpořila Lianu Janáčkovou (kdysi ODS, dnes nezávislá) proti Antonínu Maštalířovi (ČSSD). Ano, tu Janáčkovou, která chtěla z daňových výnosů přispět na vystěhování Romů. Kdo myslí, že tu nic nahlodáno není, asi neslyší výroky lídra ODS v Mariánských Horách a Hulvákách: „I kdyby to bylo sebevětší přání pana Nečase, tak lumpy do Senátu volit nebudu.“
Stojí jedno senátní křeslo za podporu lumpa? Ta otázka zní temně v roce, kdy voliči preferují vlastní rozum před pokyny lídrů. Aritmetických možností pro druhé kolo je řada, ale že jde do tuhého, ukazuje spíše vztah k Janáčkové než kalkulačka.
