Víc než čtyřiadvacet hodin v kuse vydržel v roce 1957 mluvit americký senátor Strom Thurmond z Jižní Karolíny, aby zabránil přijetí zákona, který měl definitivně zajistit volební právo Afroameričanům. Plácal tehdy páté přes deváté - přečetl mimo jiné i původní babiččin recept na vdolky - ale nakonec mu to nebylo nic platné. Když "odpadl“, Senát zákon schválil.
ČTĚTE TAKÉ: |
Obstrukce jsou v USA velmi populární. Využít se však dají jen na půdě Senátu, horní komory Kongresu, kde není na rozdíl od Sněmovny reprezentantů časově omezena délka řečnických vystoupení.
Američané jsou ale vynalézaví a nevyužívají jen mluvení. V roce 1992 například senátor Alfonse D’Amato prokládal svůj projev zpěvem (vydržel tehdy blokovat přijetí zákona 15 hodin a 14 minut).
Jako obstrukce a nátlakový prostředek se nekonečné mluvení užívalo už v římském senátu. Dnes se obstrukce v různých obměnách využívají v řadě zemí, hlavně anglosaských, kde se jim říká filibuster. Čas od času k nim sáhnou například členové britského parlamentu.
Tamním rekordmanem je John Golding, který roku 1983 dokázal mluvit s přestávkami celkem 11 hodin (rekordmanem v nonstop mluvení byl baron Henry Brougham, který roku 1828 řečnil v kuse šest hodin).
V jiných zákonodárných sborech se k podobnému účelu používá například podávání pozměňovacích návrhů. V japonském parlamentu provokativní zdržování tajných hlasování a podobně.
Pozměňovací návrhy využili v srpnu 2006 poslanci francouzské levice. K zákonu o majetkových změnách ve státním plynárenském kolosu Gaz de France jich předložili 137 449. Jejich projednání v souladu s regulemi by zabralo víc než deset let.
