LN Vystoupil jste otevřeně proti současnému vedení...
Dopis není moje osobní iniciativa. Podepsal jsem ho z titulu mluvčího Filmové rady jako společný názor všech organizací a spolků, které rada sdružuje. Nesestavoval jsem ho, ale proti jeho obsahu nic nemám, odpovídá skutečnosti. Jasně vyzýváme komisi pro sdělovací prostředky, aby se situací zabývala a navrhla odvolání členů rady. Zákon byl porušen a oni to tolerovali.
Měli by se funkcí vzdát i Jiří Janeček a František Lambert?
Myslím, že to měli udělat už dávno, zcela evidentně porušovali zákon, což konstatovala i rada. Nedokážu si představit, že by před deseti dvanácti lety bylo něco takového vůbec možné. Na přelomu let 1991 a 1992, ještě když existovaly ČT a Československá televize vedle sebe, jsme s Jiřím Kantůrkem vydali výnosy, jimiž jsme lustraci, zákonem vztaženou jen na jmenované funkce, rozšířili až třeba na dramaturgy a produkční. I lidi na zdánlivě zanedbatelných pozicích, kteří si zadali s Lidovými milicemi, šli třeba z místa vedoucího štábu na asistenta. I proto mi přijde člověk s minulostí milicionáře coby druhý nejvyšší muž ČT nepochopitelný.
Vás zpočátku Jiří Janeček žádal o programovou koncepci...
Jiřího Janečka jsem znal léta jako moderátora, byl poměrně bezvýrazný, spíš bez názoru. Poté, co byl zvolen (v červenci 2003, pozn. red.), mě oslovil, ale považoval jsem to za naivní a bláhové. Bylo to od něj velké gesto, ale asi je neměl úplně promyšlené. Kdybych pod ním pracoval třeba jako programový ředitel, podřízenost by asi nefungovala. Navíc moje pozice mezi politiky v roce 2003 ani předtím rozhodně nebyla ideální, potřebovali tam trochu tvárnější lidi. A asi bych měl i větší autoritu dovnitř televize. Před tím vším jsem Janečka varoval, rychle to pochopil. Koncepci jsem ale sepsal.
Co jste navrhl?
S odkazem na tehdejší stav digitalizace, který se mezitím nepříliš změnil, jsem spolu s Jiřím Pittermannem psal, že digitální kanály jsou v nedohlednu. Nyní sice ČT už dva provozuje, ale protože je může sledovat a sleduje tak málo lidí, jsou spíš hračka než fakticky vážná věc. Šlo o totální programovou restrukturalizaci: vytvoření pevných časových os schématu ČT 1 v každou celou hodinu pro zpravodajství, jimž by se podřídila další programová skladba a umožnila zařazovat pořady vyhovující obsahově, ale i stopáží. Tím by zřejmě na ČT 1 ubyly seriály blížící se délkou hodině, celovečerní filmy, koncerty, dlouhé dokumenty. Nechci tomu říkat „televizní Radiožurnál“, ale to přirovnání sedí asi nejvíc. ČT 2 by byla „čistá“, plně věnovaná filmům, dokumentům, hudbě. Pořady z ČT 1 by se nereprízovaly na ČT 2 a naopak. Oba programy by byly komplementární, přehledné a žánrově by se nemíchaly.
Co se sportovními přenosy?
Sport bude vždy problém - či fenomén - v případě špičkových událostí. Sportovní digitální kanál má budoucnost, až bude dostatečně pokrývat území. Olympiády či fotbalové šampionáty zatím velké evropské televize, třeba německé ZDF a ARD, vysílají na prvních programech. Tehdy se dalo lehce redukovat zpravodajství, třeba do přestávek přenosů. Televize veřejné služby ale tak důležité - a velmi drahé - sportovní akce vysílat musí a dobře postavené programové schéma, na něž je divák zvyklý, umožňuje i opodstatněné výjimky. Jde nejen o zapamatovatelné schéma, ale o menší počet moderátorů, stačí několik známých tváří, jež si divák zafixuje jako identifikaci stanice. Nemusí tam sedět dva najednou a v tolika obměnách jako dnes na všech českých televizích.
V Reflexu tvrdíte, že Janeček šanci restrukturalizovat promarnil. I tak má dnes ČT dva digitální kanály, chce překlápět na analogové sítě ČT 2 digitální síť se všemi programy. Mohla při digitalizaci postupovat lépe?
Co jsem plánoval v roce 1997, to oni teď dělají - se zpožděním. Soukromí držitelé licencí se ale dnes chovají zpátečnicky, jako štrajchpudlíci. Když to zredukuji: Železný ovlivnil legislativu a zařídil, aby se dodnes s digitalizací nepočítalo. Soukromníci odsouvají vypnutí analogu, a Janeček s nimi dokonce v některých otázkách sladil postoj. Pohled na digitální kanály by ale byl jiný, kdyby byl restrukturalizovaný program. Například by nebylo třeba mít zpravodajství rozsypané do tří kanálů, jako dnes. To je zbytečně vynaložená energie.
Jaké digitální kanály by tedy měla ČT vysílat?
Existuje obrovský archiv, nutné je vzdělávání, sport asi ano, řekl bych ale, že tohle je v době přibrzděné digitalizace sekundární. Nejdůležitější je vnitřní stavba televize, přizpůsobená jiné programové koncepci, skutečné službě veřejnosti vysíláním. ČT měla zřídit - zřejmě podle principu krajů - malá studia. Tím by se vyrovnala převaha a odstředivost Brna i Ostravy, ta je rdousící, žádný soukromý podnik by si tak nákladné pobočky nezřídil. Proč má pražská nebo západočeská témata zpracovávat tým z Ostravy? Proč mají být technologie na zpracování dramatické tvorby na třech místech v republice? Tak bohatá ČT není a nikdy nebude.
Kritizoval jste i ztrátu vůdcovství ČT v dramatické tvorbě...
Jakmile soukromé televize zjistily, že nejde pořád krmit diváky zahraničními díly a telenovelami, a viděly úspěchy ČT s původní tvorbou, prostě se do ní pustily. A ČT totálně zaspala. Měla dramaturgy, kontakty na autory schopné dobře psát. V nějaké podivné pýše či neorganizovanosti je ale začala odmítat, nevěnovala se jim. A teď budou zřejmě na TýTý oceněny za dramatickou tvorbu hlavně soukromé televize. Snižující se trend kvality nyní ČT sama následuje. Výlučnost ztratila. V podpoře kvalitní české kinematografie to mrzí až bolestně.
Souhlasíte, že ředitel Lambert postavil ČT finančně na nohy?
Těžko mohu komentovat dobu 1998 až 2003. Střídáním ředitelů se muselo hodně změnit, ale nemyslím, že by bylo vše v ČT tak rozsypané, jak prezentuje pan Lambert. Do jara 1998 byla ČT restrukturalizovaná, s vysokou efektivitou, větší než současnou. Fungovala lépe než řada soukromých podniků. Některé věci se vypařit nemohly. Systém tvůrčích skupin distribuoval pravomoc i odpovědnost poměrně široce, byl náročný na řízení, ale vše fungovalo solidně a umožňovalo špatné roky přežít. Pan Lambert si to možná nedovede představit jinak než centralizované řízení průmyslového podniku. Za pět let po mém odchodu se v ČT posunula řada věcí k horšímu, ale své zásluhy současné vedení přehání. Snížili investice, akvizice i výrobu a orientovali se na kladný hospodářský výsledek, protože před radou zřejmě prosadili, že podle toho mají být posuzováni. To je podle mě základní omyl. Kladný hospodářský výsledek vytvoříte vždycky, když tři zmíněné komponenty stlačíte. A jestliže byli motivováni vysokými prémiemi, je to podtrh na diváka, který platí za službu.
Co teď ČT potřebuje nejvíc?
U České televize, na rozdíl možná od Novy či Primy, je daleko víc než třeba sledovanost důležitá důvěryhodnost, na ní je vlastně služba veřejnosti postavena. Vysoký standard kredibility ale myslím nejde udržet s lidmi, o nichž se po právu říká, že porušovali zákon. Pokud bude důvěra v ČT poškozena, stane se televize nástrojem v rukou politiků, kteří si na ni teď dupnou mnohem snáz. A veřejnost - diváci - ji taky nebude brát příliš vážně.
