Není tajemstvím, že autoři mají rádi pochvalné reakce čtenářů. Nejsem v tom směru výjimkou. Můj vztah ke čtenářským dopisům se však od jisté doby změnil. Toho dne mi přišel dopis. „Vážený Mistře, milujeme a čteme všecko, co píšete. Také Vaše povídka o novém autě nás potěšila. I my jsme nedávno kupovali nový vůz a odehrálo se to skoro tak, jak to popisujete. Jediný rozdíl byl v tom, že u našeho auta byla světla v pořádku, ale za to nefungoval stěrač.“
Přečetl jsem si dopis, ale nevěnoval jsem mu zvláštní pozornost. Teprve když přišel další, pochopil jsem, že se nejedná o čtenářskou korespondenci, na jakou jsem zvyklý. „Vážený pane, v příběhu o psovi, který nechce poslouchat, jste zkazil konec. Pes by se buď ztratil navždycky, nebo by se vrátil za pár hodin. Můžeme to posoudit, protože máme zkušenost s naším psem. Sdělujeme to pro případ, že byste chtěl povídku ještě upravit. Přikládáme povídku ,Připálený guláš‘, kterou jsme napsali s manželkou. Skutečně se nám to stalo. Ohromně jsme se při psaní nasmáli.“ Zanedlouho přišly další dopisy. „Kolego, nenapsal jste nám, co si myslíte o naší povídce ,Připálený guláš‘. Domníváme se, že je slušnost, když autor odpoví svým kolegům. Za Vaši knihu jsme vydali dvě stě korun. Slyšeli jsme Váš příspěvek v rozhlase. Tentokrát jste to dokonale odbyl. To, že se Vaše žena vypravila koupit boty a vrátila se záclonami, není vtipné, je to úplně normální.“ „Podívejte se, to co jste napsal posledně o telefonním záznamníku, je hotový trapas. Navíc to není legrační předmět. Legrační předměty jsou vařečka, kredenc, hrnec s připáleným jídlem, banánová slupka, lepidlo, naleštěné schody nebo spadlý výtah. Je vidět, že Vám došly nápady. My jich máme naopak spoustu.
1. v neděli jsme si zabouchli dveře a nechali doma klíče
2. manželka vytočila nevědomky naše telefonní číslo a divila se, že je obsazeno
3. sousedka vysypala omylem do popelnice rodinné fotografie
Pokud jde o honorář, navrhujeme půl na půl. Přikládáme bankovní spojení a číslo konta.“ Bez oslovení: „To, že jste nepoužil ani jeden z nápadů, které jsme Vám poslali, svědčí o Vaší nafoukanosti. Místo toho jste napsal slátaninu o taxikáři, který navíc šišlá. Nechápeme, jak si můžete dělat legraci z vady řeči slušného spoluobčana. Měl byste se stydět. Náš syn je náhodou pracovitý taxikář a jeho šišlání zákazníkům nevadí. Po přečtení Vašeho textu se rozhodl, že si za Vámi dojde. Redakci jsme napsali, že pokud budou dále tisknout Vaše slabomyslné texty a odmítat naše literární příspěvky, zrušíme předplatné.“
Sotva nám pošta doručila tento dopis, hned jsme se přestěhovali. Telefonujeme jen z budky. Kromě toho jsem se rozhodl, že si z bezpečnostních důvodů dám pseudonym.
Doufám, že mi nikdo z čtenářů nebude mít za zlé, že ho nemíním prozradit.
Josefa Klímu dnes zastupuje spisovatel Ivan Kraus
