Máme po volbách a před volbami, po volbách komunálních a volby do třetiny Senátu se rozhodnou ve druhém kole. Dopadlo to, jak dopadlo, dopadne, jak dopadne, jsou toho plné noviny.
Kdo tedy nakonec bude vládnout, tedy kdo bude rozhodovat o veřejných a bohužel i o našich penězích?
Do komunálních voleb se přihlásilo 226 tisíc kandidátů, celkový počet míst v zastupitelstvech je 60 tisíc. Mohu mudrovat, jak vše dopadlo, nicméně musím přiznat sobě i laskavému čtenáři, že nejsem ani mezi těmi šedesáti tisíci, ani jsem se nezařadil do toho skoro čtvrtmilionu uchazečů. Ne že bych neměl příležitost. Nabízeli mi zde v mé obci Zvole vstup na kandidátku a předtím mě lákal poslanec XY, abych zkusil šanci v senátních volbách, a v devadesátých letech to byla lákadla rázu parlamentního. Nikdy jsem před „ne“ neváhal. Nicméně po onom „ne“ jsem se zpytoval a zpytuji se i teď, kdy nejsem mezi „magnificent fifteen“, kteří povedou naši Zvoli příští čtyři roky.
Kdybych si měl sáhnout do skřínky s upřímností, musel bych vytáhnout lenost. Musím ocenit každého z těch 226 tisíc, kteří lenost dali stranou a rozhodli se jít do boje, aby se ocitli mezi 60 tisíci. Můžeme tedy být spokojeni, že je mezi námi skoro čtvrt milionu lidí ochotných se věnovat blahu ostatních.
Při péči o blaho veřejné leckomu zůstane za nehtem něco pro blaho soukromé, někdy je to hodně velké něco. A zde stojíme před velkou neznámou. Mezi tím skoro čtvrtmilionem převládají altruisté, nebo egoisté? Vede je vidina veřejné služby, nebo soukromého užitku?
O pravém stavu věcí máme bohužel něco horšího než mlhavou představu. Máme skrze média zkreslenou představu, protože média se rozepisují jen o veřejných hanebnostech, a nezmiňují se vůbec, nebo jen letmo o veřejných benefitech. Nechci prohlašovat „oni, ta média“, taky to dělám. Ve zkreslené mediální optice se veřejná služba mění v loupežnický brloh, a kdyby mělo být jen z poloviny pravda to, co čteme, slyšíme a vidíme na obrazovkách, měli bychom na ten čtvrtmilion lidí po vzoru Saturninově házet koblihy.
Takže znovu, kdo je v tom čtvrtmilionu? Voličů je u nás přes osm milionů. Předpokládám, že každý z kandidátů je taky volič, takže mi vychází, že na jednoho komunálního kandidáta připadá 32 voličů. Tolik nás bývalo ve školní třídě. To je široký vzorek charakterů a schopností! Až mě z té představy jímá úzkost, jak rozdílných může být dvaatřicet lidí. A kdo z nich se rozhodne sloužit nezištně ve svém volném čase veřejnému blahu s rizikem, že bude nepochopen, neuznán a třeba i osočen v zemi, kde platí, že každý dobrý skutek je vzápětí potrestán?
Nedělám si iluze, ale taky nepropadám skepsi. I tentokrát jsme otevřeli cestu jak grázlům, tak slušným, pracovitým a obětavým lidem. Sto šestašedesát tisíc kandidátů v komunálních volbách propadlo, nezvolili jsme je. Mezi nimi jistě taky bylo hodně těch obětavých. A tak aspoň na ploše této krátké úvahy si dovolím jim znovu poděkovat za to, v čem mi brání lenost, že totiž šli a zkusili svoje vlohy nabídnout.
