Narážíte na ně všude. I v těch nejmenších řeckých vesničkách existují „kafenia“, česky přeloženo kavárny. Ovšem ne v tom středoevropském pojetí. Na Balkáně je kafenio chrám mužů, kam ženy obvykle nechodí. Do řeckého kafenia se chodí na řeckou kávu. Pokud jste ji nikdy nepili, pak stojí za to zmínit způsob její přípravy. Řecká káva je velmi jemně mletá, hebký prášek světle hnědé barvy, středně pražená. Připravuje se zpravidla na tři způsoby: Skéto elinikó kafé se vaří tím způsobem, že se do kovové džezvy vlije studená voda v množství jednoho maličkého tlustostěnného šálku, přidá se vrchovatá lžička kávy, rozmíchá se za studena a pak se džezva s kávou vloží na plynový vařič, elektrický sporák anebo tradičně do horkého písku. Tam se nechá pomalu vzkypět. Nesmí se převařit, jinak by vznikla černá nechutná tekutina.