Když být lúzr, tak pořádný. Tímto heslem se naprosto neomylně řídí předseda lidovců Cyril Svoboda, jehož strana by se mohla z fleku přejmenovat na KDU-ZSK (Křesťansko demokratická unie – Zachraňme Svobodovi křeslo). Namísto toho, aby se partaj v kampani zaměřila na své tradiční moravské voliče, strhnul její šéf veškerou pozornost na dění v Praze, kde chtěl původně kandidovat. Několik týdnů se na základě billboardů, veřejných vystoupení v debatách a tiskových konferencí mohlo zdát, že pro lidovce neexistuje závažnější téma než téměř miliardový průšvih s Opencard. Tedy do chvíle, než si Svoboda uvědomil (nebo mu to spíš někdo poradil), že ani on, ani jeho strana v hlavním městě doopravdy NIKOHO nezajímají. Pražské problémy, do kterých byl tak zakousnutý, proto přestaly znenadání Cyrila Svobodu zajímat. Se sloganem: to nejlepší pro stranu (pro něho) se vydal do Královéhradeckého kraje, kde na tom lidovci byli vždycky lépe, a za sebe do nevolitelné Prahy poslal Janu Hybáškovou z EDS. Jak se ale ukázalo, ani to nakonec Svobodovi k účasti ve speciálu Otázek Václava Moravce nepomůže. Jeho strana v jedné z někdejších lidoveckých bašt dostala v průzkumu pro ČT pouhých čtyři a půl procenta hlasů, a tak má Svoboda pech. Namísto toho, aby přemýšlel, proč svoji stranu vede od desíti k pěti (vlastně pod pět), obvinil ČT z toho, že má „cinklé“ průzkumy. Do Prahy se prý Svoboda, jehož straně průzkumy přisuzují něco málo nad čtyři procenta hlasů, nyní vracet nehodlá. Vzhledem k tomu, že poslední předvolební Otázky budou z Moravskoslezského kraje, začne zřejmě šéf lidovců nyní přemýšlet, zda náhodou nemá co národu sdělit k tamní kauze bytů OKD.
Kromě lidovců si na průzkumy stěžují také zelení, jejichž preference ne a ne překročit kýžených pět procent. Strana zelených alespoň prokázala na tuzemské politické poměry nebývalý smysl pro černý humor, když svůj oficiální konec oznámila veřejnosti formou podařeného happeningu. Jinak se totiž ani nedá chápat akce, při které svůj vstup do strany oznámí bývalý unionista Jan Ruml a otevřený dopis s údernými slogany typu „volíme Stranu zelených, protože jsme ze stavu české politiky celí zelení“ podepíší i taková esa jako další bývalý unionista Svatopluk Karásek, režisér Břetislav Rychlík či dokumentaristka Olga Sommerová. A aby nemohlo být vůbec pochyb, jak to se zelenými dopadne, připojil se pro jistotu k otevřené podpoře strany i exprezident Václav Havel.
Pokud by se výsledky posledních průzkumů veřejného mínění skutečně naplnily a komunisti light z ČSSD by spolu s KSČM skutečně měli ve sněmovně většinu, bylo by zajímavé sledovat ostrý vnitrostranický boj o to, zda si menšinovou vládu nechat podporovat soudruhy přáteli rudými, nebo se přece jen dohodnout s těmi modrými. Velmi pozorně to jistě bude sledovat i šéf firmy ČEZ Martin Roman. Pokud zvítězí rudá myšlenka reprezentovaná lidmi typu poradce Jiřího Paroubka a bývalého veksláka Petra Bendy, kopajícího za Czech Coal, může si Roman pomalu balit kufry. Jestli ale převládne „antikomunismus“ a velkokoaliční postoj hájený třeba místopředsedou ČSSD a Romanovou spojkou Milanem Urbanem, užijeme si se šéfem ČEZ ještě další čtyři prima roky.
O autorovi| PETR KOLÁŘ, redaktor LN
