Pátek 20. května 2022, svátek má Zbyšek
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Čubčí lektvar nepřestal vřít

Česko

Opulentní nové vydání klasického dvojalba Milese Davise Bitches Brew je příležitostí zhodnotit, o jak revoluční hudbu ve své době šlo a nakolik i po čtyřech dekádách své existence ovlivňuje i dnešní muziku.

Reedice přelomového alba Bitches Brew, jímž trumpetista Miles Davis obrátil v roce 1970 naruby tehdejší jazz i rock a ovlivnil další směřování řady muzikantů, obohacená o raritní DVD, není jen lahůdkou pro fanoušky a připomenutím čtyřicátého výročí vydání. Zároveň vybízí k zamyšlení, zdali vskutku a v čem bylo toto dvojalbum tak převratné.

Miles Davis měl koncem 60. let o svých dalších krocích jasno: „Lidi od nahrávacích firem vůbec nechápali, že jsem ještě nebyl ochotnej zařadit se do historie, že jsem nestál o to, aby mě uváděli jenom na takzvanejch seznamech klasiky, jak tomu říkali,“ řekl. „Viděl jsem, že můžu se svojí muzikou jít do budoucnosti, a byl jsem odhodlanej se po týhle cestě vydat, jako jsem to ostatně dělal i dřív. Ne kvůli Columbii a prodeji jejich desek, ne proto, abych získal nějaký mladý bílý kupce. Šlo mi o to kvůli mně samotnýmu, kvůli tomu, co jsem ve svojí vlastní muzice chtěl a potřeboval. Chtěl jsem změnit směr, a musel jsem to udělat, abych mohl dál věřit v to, co jsem hrál, a mohl to dál milovat.“

Důležité tak bylo již Davisovo rozhodnutí neohlížet se na nic a držet se svého instinktu umělce hledajícího nové cesty. V srpnu 1969 si proto celý týden zval do studia různé hudebníky, kteří ovšem byli postaveni před nelehký úkol. Na pultíky před ně pan kapelník nepoložil rozepsané noty. V lepším případě jim poskytl pár nahozených náčrtů či melodických linek, někdy ani to ne, a jediný jeho pokyn zněl: „Zahraj něco.“ A když se mu to nezdálo, řekl: „Zahraj něco jiného.“ Bubeníkovi Lennymu Whiteovi, který byl nejmladší a bylo to ke všemu jeho první nahrávání, Davis poradil: „Představ si nás jako čubky, co se dusej v jednom velkým hrnci.“ Jak vzpomíná další bubeník, Jack DeJohnette, „bylo to, jako když se dělá hudba k filmu. Když je tam režisér, který to režíruje. Nebo když dirigent diriguje orchestr. To byl Miles. Určoval, kdo nastoupí, kdo si dá pohov, kdy se to zkusí znova, a tak podobně. Takže to v podstatě vypadalo jako nějaká dílna, akorát s tím rozdílem, že tam pořád běžel pásek.“ Je jasné, že v tak extrémních podmínkách obstojí jen ti nejlepší. Na výběr spoluhráčů měl ovšem Davis vždy čuch, a tak na Bitches Brew slyšíme například mladého klavíristu Chicka Coreu, kytaristu Johna McLaughlina, basistu Michaela Hendersona, saxofonistu Waynea Shortera a další.

Sampling v šestadevadesátém Davis se ale nebál nástroje zmnožovat – na některých skladbách tak slyšíme dvoje klávesy, dvě basy a hned tři bubeníky. „Tohle nahrávání bylo o improvizaci,“ píše Davis, „a to právě dělá z jazzu takovou báječnou věc. Kdykoliv se změní klima, tak to změní celej váš přístup k určitý věci, a tak muzikant hraje jinak. Zvláště když před něj nic nepostavíte. Hudebníkův postoj je muzika, kterou hraje.“

Ještě radikálnějším krokem ovšem byla postprodukce. Davis společně s producentem Teem Macerem jednotlivé pásky různě stříhali, lepili dohromady jejich leckdy jen vteřinové segmenty, vytvářeli smyčky. V jedné pasáži se tak mohly octnout fragmenty různých nahrávacích frekvencí. Dnešním pohledem vlastně samplovali, tehdy se ovšem psal rok 1969 a 1970 a podobně brutální přístup před tím vyzkoušeli pouze The Beatles na svém Seržantovi, ti pod vlivem teorií spisovatele Williama Burroughse. Hudba, jež tak vznikla, byla pro mnohé šokující – složitá rytmická přediva, nad nimiž se proplétaly akordy kláves, kytarové linky společně s trumpetou a saxofonem, to tehdy bylo něco zcela nového.

A obstála taková hudba v čase? Bubeník Jack DeJohnette má jasno: „Je to pořád strašně svěží muzika. Naprosto nadčasová. Naprosto v souladu s tím, co se dnes v hudbě děje. Je zajímavé, že ať už jde o takzvaný ambient jazz, trance music nebo další podobné žánry, všechno se dá najít už na Bitches Brew.“

Miles Davis: Bitches Brew 40th Anniversary Legacy Edition

Columbia 2010

O autorovi| JOSEF RAUVOLF, Autor je publicista a překladatel

Autor:

Půst, občas večeře, čtyři kávy denně. Jak jíst podle výživového poradce Havlíčka

Premium Strava ovlivňuje nejen naši váhu či kondici, ale i náladu a zdravotní stav. Ostatně až dvě třetiny všech nemocí mají...

Vláda má 20 korun z každého litru benzinu, říká šéf sítě levných čerpacích stanic

Premium Nikoho nenechají na pochybách, že tohle je nízkonákladová firma, kde se nehýří. Okázalost tu nemá místo. Spolumajitel...

Všechno vymyslela Škrlová. Je to hlava manipulace, říká režisér Síbrt

Premium Před patnácti lety Česko šokovala kuřimská kauza. Týrání malých chlapců nejbližšími příbuznými i podivná role „Aničky“....

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!