Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Ďábelštější verze Orwella

Být autorem jediného (ale slavného a výtečného) díla je určitě lepší než mít na kontě mnoho děl špatných. Tohle jsme si mohli myslet o Anthonym Burgessovi (1917-1993), jehož román Mechanický pomeranč bezesporu „kultovní knihou“ je. Jenže chyba je na naší straně. Burgess byl básníkem, filmovým scenáristou, hudebním skladatelem, pianistou, kritikem, jazykovědcem. Hovořil více než deseti jazyky. Zajímavých knih napsal desítky - že jsme ho zcela zapomněli překládat do češtiny, je naší ostudou.

Dvojkniha 1985 sice na první pohled odkazuje na Orwellův román 1984, je však daleko spíše volným pokračováním Mechanického pomeranče. Burgess v ní dál prozkoumává vztah mezi jedincem a společností; dostává se na velmi tenký led, protože je stále přesvědčenější, že svoboda jedince (včetně jeho svobody páchat i ty nejtěžší zločiny) je důležitější než fungující, ochranitelský, ale nivelizující společenský systém.

První část knihy (1984) se skládá z devíti esejů a fiktivních dialogů, které by mohly být výstupem z jakéhosi orwellovské think tanku (zapamatujme si alespoň termín skartace dějin). Druhá část, pojmenovaná s černým humorem 1985, je modernější, realističtější, ale o to ďábelštější verzí možného společenského vývoje. Místo Winstona Smithe zaujal Bev Jones; jeho manželka čeká v nemocnici na jednoduchý zákrok, ale umírá při požáru. Hasičské odbory vyhlásily totiž zrovna stávku. Jones „na protest“ z odborů vystupuje, ale kdo není organizován, ten vlastně neexistuje. Boj se systémem začíná, ale dobře to skončit nemůže...

***

1985 Anthony Burgess Přeložil Milan Mikulášek. Vydalo nakladatelství Maťa, Praha 2007. 276 stran.

Autor: