Přišli jsme na schůzku, Klaus řekl, že rád mluví otevřeně, tak jsme začali pokládat otázky. Když přišla řada na mě, dal jsem prezidentovi dárek, malou evropskou vlajku. Postavil jsem ji před něj na stůl a řekl jsem, že doufám, že brzy povlaje na Pražském hradě. On na to odpověděl, že v tomto domě nikdy nic takového nebude.
LN: Takže jste provokoval.
Kamkoli s parlamentní delegací jedeme, je tam evropská vlajka nebo ji přivezeme. Neudělal jsem nic výjimečného.
LN: Věděl jste, že Václav Klaus odmítá vyvěsit vlajku EU. V deníku Le Monde jste se chlubil, že vezete prezidentovi dárek.
Ať si třeba myslí, že to byla provokace. Nevadí mi to. Sám Klaus je velký provokatér. A zrovna tohle se mi na něm líbí! Je to sympatická – možná jediná sympatická – stránka jeho osobnosti.
LN: Kvůli vlajce ale nedošlo k roztržce. Jak to bylo dál?
Ptal jsem se ho na různé věci. Pak jsem ho požádal, aby mi řekl, jaký ho pojí vztah s Declanem Ganleym. V té chvíli se rozčílil. Řekl: „Co to je za otázku?“ a chtěl po Pötteringovi (šéfovi EP – pozn. red.), aby mě umlčel. Pöttering se mě ale zastal. Řekl, že moje otázka je legitimní. Pak začal Klaus šílet. Že nikdy nic drzejšího na Hradě neslyšel a že se také neptá, kdo platí Zelené. Řekl jsem, že jsem se ptal na politickou rovinu jejich vztahu, ne na financování, a že pokud chce, můžu mu vyložit rozpočet Zelených. Na to odvětil, že ho to nezajímá a jal se můj výstup komentovat, že mu to připomíná sovětské časy.
| Celý rozhovr si přečtěte v sobotním vydání deníku |
