Filmová biografie slavného muzikanta a bouřliváka Serge Gainsbourga je natočená s hravostí, která se však vyčerpá už v polovině přehnané stopáže.
Francouzský film si v poslední době oblíbil životopisné látky. Po Edith Piaf, dvojité dávce Coco Chanel či spisovatelce Françoise Sagan došla řada i na zpěváka, muzikanta a proslulého skandalistu Serge Gainsbourga.
Snímek nesoucí jeho jméno natočil Joann Sfar podle vlastního grafického románu. Na to, že jde o jeho první filmový pokus, vypráví komiksový tvůrce kamerou velmi zručně. Zároveň nachází způsob, jak do snímku přenést i své výtvarné nadání: využívá faktu, že Gainsbourg se až do třiceti pokoušel prorazit jako malíř, a nechává jeho kresby na filmovém plátně žít vlastním životem.
Sfar nehoní příliš mnoho zajíců najednou; chápe, že když jde cestou vizuální stylizace, nemusí už experimentovat na jiných polích, například co do narativity. Na rozdíl třeba od zmíněného filmu Edith Piaf neskáče v čase sem a tam, nýbrž vypráví pěkně chronologicky. „Jsi moc ošklivý“ Serge Gainsbourg začíná za války, kdy musí budoucí hvězda čelit antisemitismu. Židovský původ má vepsaný ve tváři: jeho obličeji dominuje gigantický nos jako vypadlý z xenofobní karikatury. Dojem dotvářejí obrovské odstávající „plachťáky“. „Jsi moc ošklivý,“ odmítne ho s krutou dětskou přímočarostí malá holčička, když ji chce Serge vzít za ruku. Těžko mohl vědět, že mu jednou budou ležet u nohou nejkrásnější ženy své doby. Divákovi to napovídá aspoň charisma, které Serge má už v útlém věku.
Právě pocit vyděděnosti vede Gainsbourga k útěku ke kreslení a k vytvoření si alter ega s velikánskou hlavou z papírmašé, které ho provází celým životem. Svěžest nápadu však časem vyvane a v pozdějších fázích filmu začne tenhle vizuální komentář hrdinových osudů působit poněkud uměle a toporně.
Alter ego naučí Serge tu nejzákladnější věc pro jeho bouřlivý život i kariéru: neohlížet se. Stejného pravidla se drží i film. Z války rychle skočí do začátků Gainsbourgovy hudební kariéry na konci 50. let – a pak se v souladu s ní změní ve sled epizod vázaných na jiná více či méně slavná jména. Filmem tak proplují například Fréhel, Boris Vian, Juliette Gréco, Brigitte Bardot, s níž Gainsbourg nazpíval první verzi svého hitu Je t'aime... moi non plus, či jeho třetí manželka Jane Birkin, s níž nazpíval verzi definitivní. Sfar se však nezdržuje vysvětlováním, kdo je kdo a jakou roli mimo statování v Gainsbourgově životě hrál. Je to dvojsečný přístup: publikum, které se ve francouzské popkultuře orientuje, tak není zdržované informacemi, které mu připadají samozřejmé. Nepoučení diváci se ale zákonitě budou ptát, kdo je ten srandovní strejda s trubkou a proč si lehá na silnici. Blond bimbo BB Obě skupiny nicméně ocení typově přesné obsazení. Skvělá je zejména modelka Laetitia Casta coby Brigitte Bardot: má nejen patřičnou fyziognomii, zahrnující zářivou hřívu a nekonečné nohy, ale i odzbrojující vystupování milé, leč trochu tupé blondýny. Její triumfální nástup do filmu si nijak nezadá s příchody rockových hvězd na stadionové pódium. Zvláštní uznání si zaslouží Lucy Gordon v nelehké roli Gainsbourgovými excesy sužované Jane Birkin. Bohužel šlo o její poslední roli: talentovaná herečka ještě před premiérou filmu spáchala sebevraždu.
Hlavním tahounem filmu je však výtečně vybraný představitel titulní role – zatím nepříliš známý Eric Elmosnino. Hlavně díky němu se jeden i při více než dvouhodinové stopáži nezačne vážněji nudit. V druhé polovině totiž Serge Gainsbourg jen střídá jednotvárné scény v duchu „další písnička“, „další holka“ a „další exces“.
Sfarův film končí záměrně do ztracena, v momentě, kdy už je každému jasné, že zhýralému hudebníkovi příliš života nezbývá. Gainsbourgem nedotčený divák se ze snímku dozví to podstatné, fanoušek se dočká solidně odvedené pocty. Při závěrečných titulcích si však nelze nepostesknout, že si Serge Gainsbourg neudržel živelnou fantazii, s jakou začínal.
***
Serge Gainsbourg
Francie/USA 2010
Scénář a režie: Joann Sfar
Hrají: Eric Elmosnino, Mylene
Jampanoi, Laetitia Casta, Lucy
Gordon, Anna Mouglalis, Yolande
Moreau a další
Premiéra: 22. 4. 2010
