Za zásadní příspěvek k rozvoji chemie tuhých povrchů udělila Švédská královská akademie Nobelovu cenu německému vědci Gerhardu Ertlovi.
Vysvětlení chemického mechanismu vzniku ozonové díry, důkladnější porozumění procesu koroze či výrobě umělých hnojiv „ze vzduchu“ i přispění k vývoji katalyzátorů čistících zplodiny spalovacích motorů. Tak rozdílné obory ovlivnila práce čerstvého nositele Nobelovy ceny za chemii Gerharda Ertla, profesora z Fritz-Haber Institutu, který je součástí ústavu Maxe Plancka.
Nobelův výbor zdůraznil, že přínosné nejsou jenom vlastní laureátovy objevy, ale také vypracování nových postupů a vyvinutí experimentálních technik, které umožnily zkoumání povrchových reakcí i jeho kolegům.
Dárek k narozeninám „Je to nejlepší dárek, jaký můžete dostat k narozeninám,“ řekl v telefonickém rozhovoru vedeném bezprostředně po oznámení o udělení ceny Gerhard Ertl. Oceněný vědec se narodil 10. října 1936 a včera slavil jednasedmdesáté narozeniny. „Vždy je hodně kandidátů, kteří připadají v úvahu. Nemyslel jsem si, že cenu letos dostanu, protože včera za fyziku ocenili Němce a já jsem také Němec“, popsal své rozpoložení Gerhard Ertl.
Kariéra vyznamenaného vědce byla velmi úspěšná od samého začátku. Už ve věku 31 let se jako čerstvý profesor stal ředitelem Institutu fyzikální chemie a elektrochemie na Technické univerzitě v Hamburku a později, od roku 1985, vedl Fritz Haber Institut.
Čtyřicet let práce na vývoji metod umožňujících popsání chování molekul na pevných – nejčastěji kovových – površích mělo mnohé praktické aplikace, z nichž nejznámější je vývoj katalyzátorů.
Dobře známá je i problematika ozonové díry. Dlouho nebylo jasné, proč freony ze sprejů a ledniček ničí plyn, který slouží jako přirozený štít odrážející ultrafialové paprsky. Vysvětlení přineslo opět popsání chemických reakcí probíhajících mezi plynem a povrchem pevných látek, v tomto případě na miniaturních krystalcích ledu rozptýlených ve stratosféře.
Ertlovým triumfem bylo také vysvětlení reakcí probíhajících při Haber - Boschově syntéze. Touto reakcí se průmyslově vyrábí čpavek, nezbytná surovina do mnoha zemědělských hnojiv i médium používané v chladírenství. Syntéza, díky níž se potřebný plyn získá ze snadno dostupných surovin dusíku a vodíku, je známa od roku 1908 a jeden z jejích autorů za ni také získal Nobelovu cenu. Ovšem až Gerhard Ertl vysvětlil jednotlivé kroky reakce a vypočetl energie potřebné v každé fázi syntézy.
***
Ertlův výzkum vedl k mnohým praktickým aplikacím, z nichž nejznámější je vývoj katalyzátorů


















