Úterý 25. ledna 2022, svátek má Miloš
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Další poslední Královec

Česko

POSLEDNÍ SLOVO

Kvečeru horké neděle dorazili jsme na ten kopec (638 metrů n. m.). Postupně z různých dálek přijížděla ostatní rodina. Jedním směrem je velkolepý výhled: k jihu, do dětství. Hrot horizontu je už za Váhem. Na protějším kopci vidím louku, kde mi jednou tatínek pravil: „Toto místo si, chlapče, pamatuj. Tu jsem ležel s tvou mamkou...“

Pondělí. První společná snídaně. Měl jsem zahajovací řeč: „Vítám vás na letošním symposiu. Dobré ráno!“ Bylo nás jedenáct. Potom mohli dělat, co chtěli. Šli osmnáct kilometrů na Vršatec: jako loni. My jeli do Brumova, napřed se pozdravit se sestrou Lidkou. Potom jsem si chtěl koupit tyto noviny; nebyly, prý je nedostali. Pak na hřbitov ke hrobu rodičů a ke hrobu č. 55, kde nám už drží místo paní učitelka. Na oběd byli jsme u Jiřinky. Chvíli jsem tam i spal a ony si povídaly. Zaslechl jsem, že když Jiřinka dala do těsta místo tuku máslo, nebyl koláč tak dobrý.

Úterý. Všichni jeli do Luhačovic: absolvovali kavárnu, vincentku a plavali v přehradě. Odil nám přivezla oplatky. My jeli do Klobouk: chtěl jsem v knihkupectví u Bureše ohlásit na čtvrtek setkání se Zlíňáky. V trafice jsem žádal tyto noviny, ale prý jim v úterý nechodí. U Bureše byly. Obědvali jsme v Brumově u Orlů a objednali si u paní Aničky frgály na pátek. Jaroslav chodí pořád o berlích: předloni ho autem srazila s motorky jedna baba jménem Ovesná, sedmatřicetiletá, nedala mu přednost, a nikdy se mu ani neomluvila. Večer jsem dlouho seděl a pozoroval, jak zapadá Vega: zapadala nahoru, za okraj střechy, pod níž jsem seděl. Žasnu vždycky, jak spolehlivě se už dlouho otáčí Země. Jako žasnu nad důvtipným rozdělením člověka na ženu a muže, chválím to paní Vaculíkové. Středa. Všichni jeli na Slovensko do Vrátné doliny. V poledne jsem volal, jestli tam už jsou. Byli tam, ale pro mlhu nejeli lanovkou nahoru, vybrali si jinou cestu: potokem, blátem a po žebříkách. Velice si to večer chválili, jen Odil, ona je Francouzka a měla jemné botičky, to vzdala a čekala na ně dvě hodiny, vnímajíc krajinu. Paní Vaculíková četla Sommerovou o ženách a pořád mi o tom něco povídala.

Čtvrtek. Martin s Odil a s Věrou jeli znovu na Slovensko: chtěli Odil připravit náhradní, kulturnější zážitek. Jan a Ondráš seběhli do Klobouk na vlak do Bylnice a Popova a odtud šli přes kopce do těch Klobouk, kde už čekali Zlíňáci: dva Pavlištíci a Zuska, přivezl je Holcman i s vínem. Přijeli i Jan Rokyta se synem. Seděli jsme na schodech knihkupectví a Bureš nám naléval. Dlouho jsme zpívali na tom prázdném náměstí, až paní Vaculíková začínala být proti tomu.

Pátek. Přijeli další členové rodiny, aby nás bylo i s kamarády třicet: moji bratři Emil, Olin a sestra Lidka, s dětmi. Paní Orlová přinesla ty frgály, Jiřinka věnečky, Alena roládu. Bylo tam Holcmanovo víno a několik rodinných slivovic. Ale to hlavní: Zdeněk Ptáček přivedl muziku Slavičan! Bylo jich sedm: výborný cimbalista Zdeněk Polách, čtvery housle, basa, zpěvák. Úžasný úkaz: primáška Štěpánka Jordánová, studentka architektury. Ta hrála, skoro tančila se svými houslemi, při zpěvu měla divoký hlas a mne zaujal její smyk: každou frázi začínala smykem nahoru. Toužil jsem s ní o tom smyku mluvit. – Pokračování příště.

Autor:

ANALÝZA: Tři důvody, proč Rusko vpadne na Ukrajinu. A tři další, proč ne

Premium Copak se asi odehrává v hlavě Vladimira Putina? To je otázka, kterou dnes řeší celý svět. Ruský prezident rozehrál...

Velký test samotestů na covid: lépe fungují výtěrové, některé neodhalí nic

Premium Ještě před dvěma lety znamenaly dvě čárky na testu, že se budou chystat křtiny, delta byly americké aerolinky, gama...

Nevěra dříve či později vztah zničí. A není cesty zpět, říká filmařka Sedláčková

Premium Vede doslova dvojí život ve dvou zemích. Ve Francii pracuje Andrea Sedláčková především jako střihačka filmů, u nás...