Devatenáctý kongres ODS, který včera začal v pražských Vysočanech, předurčí na dlouhé měsíce další vývoj této strany. Nejde úplně o to, kdo zvítězí v boji o předsednický post -to je skoro jasné -, ale jakým způsobem.
A také kdo Mirka Topolánka doplní na místopředsednických místech. Rozhodující bude ale i pro Václava Klause.
PRAHA Současný prezident a čestný předseda ODS Václav Klaus bude po tomto víkendu přesně vědět, jakou cenu pro „svou“ ODS ještě má. Bude to pro něj čtvrtý nejdůležitější kongres v historii strany.
Klaus se v posledních dnech do situace v partaji aktivně vložil a svými kroky se snažil pomoci Pavlu Bémovi.
Po tomto víkendu se tak dozví, nakolik byla jeho akce úspěšná. A zda jej ve straně ještě „poslouchají“.
Mnohem větší šance než Klausův chráněnec Bém má ale v tuto chvíli současný předseda Mirek Topolánek. Ten je přitom v hodně podobné situaci, v jaké byl sám Klaus před jedenácti lety.
Topolánek včera ve svém úvodním slově k delegátům vzkázal svým odpůrcům, že pokud chtějí „jít jinudy, ať jdou“. Jinými slovy jim sdělil, že strana musí být jednotná, a kdo nechce snášet jeho vedení, měl by si setrvání ve straně rozmyslet. „Měli bychom zabránit provokacím těch, kteří chtějí ODS poškodit.
Kteří chtějí pouze využít naší diskuse pro získání vlastní publicity.
Měli bychom zabránit pokusům o tunelování ODS. Protiústavním krokům.
Rozbití programu. Měli bychom vyloučit spekulace o naší slabosti, neschopnosti, o ovlivňování delegátů, zavazování hlasování, o politické korupci,“ zdůraznil Topolánek. Jeho slova musela mnohým připomenout podobnou situaci, ve které už jednou byl jeho předchůdce (a dnes největší odpůrce) Václav Klaus. Před jedenácti lety se Klaus snažil obhájit svou pozici (stejně jako dnes Topolánek) po tzv. sarajevském atentátu. Delegáty mimořádného kongresu tehdy přesvědčoval, že strana musí být jednotná a silná, jinak nepřežije. A v boji s duem Ruml-Pilip uspěl.
Pokud ale tentokrát uspěje Topolánek, sebere tak body Klausovi.
A možná i proto už prezident dopředu pohrozil svým odchodem od občanských demokratů.
***
1991 Zrod ODS
Ustavující kongres ODS v Olomouci zvolil Václava Klause prvním (a dlouholetým) předsedou strany. Nová partaj se tehdy „vydělila“ z Občanského fóra. „Ještě před naším oficiálním ustanovením jsme podle výzkumů veřejného mínění nejsilnější stranou,“ pochválil tehdy vznikající ODS Klaus v zahajovacím projevu. „Vznik ODS je mezníkem ve vývoji Československa, neboť se po mnoha desetiletích rodí jasně koncipovaná, silná a na demokratických principech založená pravicová strana. Nechceme být stranou jedné sociální vrstvy, ale stranou schopných, podnikavých lidí.“
lds
1997 Rozpad
ODS na konci roku 1997 prožila události dnes shrnuté do sousloví „sarajevský atentát“. Na poděbradském kongresu se ve straně vytvořila platforma, z které za několik dní vznikla nová strana: Unie svobody. Příčinou byly podezřelé sponzorské dary. „Je třeba říci, že jsme všichni - to znamená já, užší i širší grémium i výkonná rada - strašně podcenili problematiku financování a sponzorování. Teď přibyla obvinění o zahraničních kontech. O žádných kontech ODS doma či v zahraničí nic nevím. Nikdy jsem nedal souhlas k těmto ani k jakýmkoli jiným podezřelým machinacím,“ tvrdil Klaus.
lds
2002 Nový šéf
Ta textovka z Františkových Lázní je dnes už legendární. „Prázdný a falešný Topolánek“ - jak Klaus označil muže, který jej nahradil v čele strany - byl pro mnohé překvapením. Klaus tehdy preferoval Petra Nečase, který o post předsedy ODS také usiloval. „Věřím, že ODS tímto obdobím projde posílena a opět o něco dospělejší. Ujišťuji vás, že mi v žádném případě osud ODS není a nebude lhostejný. Proto vás všechny žádám: nedopusťte, aby ODS ztratila svou tvář a aby v honbě za líbivostí a personálními ambicemi opustila své programové principy,“ apeloval na delegáty ještě před volbou.
lds
