Aktuální spolupráce producentsko-režisérského dua Luc Besson a Pierre Morel Bez soucitu je milou akční jednohubkou. Zábavnosti jejich předchozího titulu 96 hodin ale nedosahuje.
Na 96 hodin se bude vzpomínat ještě dlouho. Nečekaný akční hit se stal komerčně nejúspěšnějším francouzským filmem roku 2008 a svou efektivitou se vysmál nafouknutým a nafoukaným vysokorozpočtovým americkým spektáklům.
„Efektivita“ je také prostřední jméno Luca Bessona, který dávno hodil režijní ambice za hlavu (kdysi natočil třeba Leona nebo Brutální Nikitu) a soustřeďuje se na náměty a produkci. Ročně takhle chrlí pět šest titulů nejrůznějších žánrů, které nebývají žádnými revolucemi, ale udržují si slušnou úroveň. Opravdovým ternem se ale stalo až zmíněných 96 hodin. Úsměvně přímočará historka o někdejším speciálním agentovi, jenž v Paříži zachraňuje dcerunku unesenou albánskými pasáky, vydělala jen v USA 150 milionů dolarů.
Pokračování Bessonovy spolupráce s režisérem Pierrem Morelem na sebe logicky nenechalo dlouho čekat. Bez soucitu (český název pomíjí narážku originálního titulu From Paris with Love na klasickou bondovku; tuzemský titul by měl znít Srdečné pozdravy z Paříže) však podobně povedenou trefou není. Humor pramenící ze znalosti konvencí akčního žánru tu sice nechybí, není ale tak nakažlivě absurdní jako u 96 hodin.
Besson tentokrát vyrukoval s příběhem o asistentovi amerického velvyslance v Paříži Jamesi Reecovi. Mladý muž má velkorysý plat, příjemný byt a krásnou přítelkyni, rutina mu však nevyhovuje a touží po akci. Začne proto potají spolupracovat s CIA. Ta mu dohodí zkušeného parťáka Charlieho Waxe. Spolu mají odhalit síť islámských teroristů.
Obvyklý arzenál Co dnes taky jiného než islámští teroristé, že. Bez soucitu si na originalitu ústřední zápletky nehraje a bere zavděk i dalšími běžnými žánrovými ingrediencemi – zábavně nesourodou ústřední dvojicí a v první řadě celým arzenálem obvyklých akčních scén. Teprve na tomhle základě Morel s Bessonem zkoušejí vymyslet něco původního. Když například dojde na autohoničku, tak se Wax vyklání v autě svištícím po dálnici, jednou rukou drží u ucha mobil a druhou se pokouší sestřelit bazukou unikající auto. Když je na řadě scéna přestřelky ve skladu, je „náhodou“ plný efektně explodujících figurín.
Svůj účel – poskytnout adrenalinovou zábavu – tedy Bez soucitu naplňuje, o moc víc ale nenabízí. Nejkonzistentnějším zdrojem odlehčení je Wax v podání holohlavého Johna Travolty s mocným bíbrem. Agent veterán trousí celkem povedené hlášky („Vypadám snad, že hraju stolní hry?“) a rád se do akce vrhá po hlavě (často doslova). Mile groteskní je i to, že Reece musí třetinu filmu pobíhat po Paříži s čínskou vázou plnou kokainu. A scéna, v níž kolem mírně znechuceného mladíka padají Waxovy oběti, vtipně pracuje se zvukem mimo obraz a vypořádává se s kameramanským prubířským kamenem – točitým schodištěm.
Oproti 96 hodinám má Bez soucitu o trochu lepší scénář: zatímco ve starším filmu se celá zápletka vešla do úvodní situace (únosu) a dál šlo jen o mechanické vyplňování křížovky, jak se otec k dceři dostane, tentokrát se věci rozvíjejí postupně a někdy i překvapivě. To je však to jediné, v čem Besson s Morelem svůj majstrštyk trumfli.
Zpětně se tak 96 hodin jeví ještě zábavněji. Obsadit Liama Neesona do role tatíka-zabijáka s tváří strejdy odvedle je absurdnější, vtipnější a vděčnější než nechat (vůbec ne špatného!) Travoltu machrovat. A záměrně slaďoučké finále předchozího snímku ocení jeden díky ironickému kontrastu s předchozí řezničinou víc než konec Bez soucitu, který se bere nečekaně vážně. Neboť to se v tomhle ranku nenosí.
Bez soucitu (From Paris with Love)
Francie/UK/Německo 2009 Režie: Pierre Morel Hrají: Jonathan Rhys Meyers, John Travolta, Kasia Smutniak, Amber Rose Revah a další
