Už sto tisíc lidí podepsalo petici proti dalšímu, tentokrát dvojnásobnému zdanění knih a kultury. Jde o největší demonstraci od restaurace české státnosti. A díky internetové demokracii budou nepochybně další protestující masově přibývat. Kulturnější část národa se bouří proti omezeným politikům.
Jak ale problém nekulturních daní vysvětlit nekulturním lidem, když jsou pro občany mdlého ducha knihy zbytným zbožím a nepovažují za nutné sobě a svým dětem rozšiřovat duševní obzor? A co horšího, nechápou ani, jaký má široké svobodné šíření slova význam pro celek a pro demokracii.
Už v roce 1920 se úspěšně postavil Karel Čapek proti snahám Národního shromáždění zdanit vstupenky do divadla a na koncerty. Omezovat vydávání knih a novin by se tehdy ovšem neodvážil nikdo. Byl by považován za „chrapouna“, jak se tehdy říkalo. Aténská demokracie, připomíná Čapek, platila každému obolos za návštěvu divadla, nejen kvůli chudobě, ale i proto, aby se svobodní občané nevymlouvali a byli součástí co nejširšího demokratického společenství.
Aby kultura ovlivňovala co největší počet lidí. Atéňané u zrodu naší civilizace pochopili, že kultura je předpokladem demokracie, a my dnes už víme, že je předpokladem i materiálního blahobytu. Proč je tak těžké dokázat, že čím více kulturních lidí, tím větší naděje pro ekonomiku? Jen proto, že pár negramotů dosáhlo stamilionového majetku? Jde přece o výjimky, jak to ilustruje židovský kupecký vtip: kupuju za dva dolary a za pět prodávám a z těch tří procent mám docela slušné živobytí. Kultura je tajuplná, jak hlásá jiné moudro židovských rodičů: a na housle hrát budeš, i kdyby z tebe měl být jen obyčejný manažer, protože budeš lepší manažer.
Proč je zapotřebí vysvětlovat, že naprostá většina velkých vědců, techniků a vynálezců, kteří mají zásadní význam pro životní úroveň, jsou lidé velmi sečtělí? Nebo že miliony turistů přijíždějících obdivovat naše (zděděné!) památky minulosti nám přinášejí peníze?
Každá učitelka základní školy ví, že dítě, které nepřineslo do školy svou oblíbenou knížku, protože žádnou nemá, bude mít ochuzený duševní život a každý omezenec je ochuzením nás všech. Společnost je protkána neviditelným předivem vztahů a závislostí. Kultura kultivuje, i když ne všechny (zločinci vzdělanci existují), a na kvalitě všeobecného vzdělání závisí kvalita života nás všech, i toho, kdo to ani netuší, protože nečte. Proto musíme občanům přistrčit knihu až pod nos, aby se nevymlouvali. A proto nesmí být drahá. Tak jako existuje nezbytný kulturní artefakt a zbytné zboží spotřební, tak také existují daně zbytné a nezbytné. A daňová symetrie? Tři pásma budou vždycky. A tak jako se hloupí účtaři nedávno napálili u daňové sazby na naftu a stát těžce prodělal, dvojnásobná daň na knihy a tisk může znamenat poloviční obrat a státní kasa na zbytnělou byrokracii nedostane ani ň.
Měli bychom si likvidátory kultury a kvality našich životů dobře pamatovat, neboť jsme všichni na jedné lodi.
***
Už v roce 1920 se úspěšně postavil Karel Čapek proti snahám zdanit vstupenky do divadla a na koncerty. Omezovat vydávání knih a novin by se tehdy ovšem neodvážil nikdo.
O autorovi| ALEXANDER TOMSKÝ, publicista
