„Prvorepublikový“ měsíc podmíněně dostal sochař Michal Blažek za inzultaci kolegy Oldřicha Hejtmánka. Hádka a následná rvačka dvou sochařů bude mít nejspíš ještě dohru u Nejvyššího soudu.
Banální spor o odlitek hlavy dávno mrtvého amerického prezidenta Woodrowa Wilsona přivedl dva sochaře až k soudu. Ten mladší a silnější - Michal Blažek - dostal za výtržnost, při které srazil svého kolegu Oldřicha Hejtmánka k zemi, měsíční podmíněný trest. Tak v úterý Městský soud v Praze ohodnotil eskapádu pětapadesátiletého Blažka ze září 2009, kdy svému sokovi spílal do „zlodějů hlav“ a pak jej udeřil pěstí.
Ve Vrchlického sadech u pražského hlavního vlakového nádraží má už na podzim stát Wilsonova socha. Zakázku na její zhotovení dostal od sdružení American Friends of the Czech Republic Blažek. Odlitek hlavy z původní Wilsonovy sochy, která u nádraží stála až do roku 1941, si ovšem v Lapidáriu Národního muzea pořídil Hejtmánek a muzeum už další kopii kvůli možnému poškození historicky cenného originálu nepovolilo. Hejtmánek navíc míní, že výběrové řízení na zhotovení sochy nebylo čisté, a odmítl proto Blažkovi hlavu zapůjčit. Ten tak musel hlavu pomalu a zdlouhavě modelovat podle původního vzoru.
Nejdřív fotka, pak rána Za takových okolností stačilo k málo důstojné pranici jen málo. Příležitost k vyřízení účtů dostali oba sokové ve chvíli, kdy se loni před nádražím potkali při prostorové zkoušce polystyrenové makety pomníku. Hejtmánek, který se netají názorem, že vítězný projekt „nese rysy základní umělecké školy“, čekal na Blažka v sadech. Když ten přišel na místo z kavárny, choval se podle jednoho ze svědků „jako lev v kleci“ a nadával Hejtmánkovi do zlodějů. Starší muž si to nechtěl nechat líbit, svého soka ale stihl jen vyfotit. Vzápětí dostal ránu a na zemi ještě dvě další.
Jen se zase nezapleťte V úterý u soudu bylo veselo. Oba rozzlobení muži totiž zjevně ještě nedokázali vzájemnou zášť překonat a od začátku se špičkovali. Blažek si například nenechal ujít příležitost, aby svého protivníka při svém vystoupení u soudu neoznačil veřejně za pouhého štukatéra.
Soudkyně Eva Burianová ho marně vyzývala, ať mluví k věci a „nezaplete se do dalších potíží.“ Blažek byl k nezastavení. „Ten štukatér Hejtmánek, a musím říct, že on sochařem opravdu není, hovořil v můj neprospěch velmi lživými informacemi,“ hájil se před soudem Blažek.
Hejtmánek podle něj celý incident zkreslil a viníka udělal z něj. Ve skutečnosti však prý útočil Hejtmánek a on se jen bránil. Na začátku Blažek dokonce tvrdil, že jeho soupeř je mistr světa v judu, a šlo mu proto dokonce o život.
Jeho advokát Jindřich Belling prvotní rozhorlení svého klienta u soudu poněkud mírnil slovy: „Nebyl mistr světa, nicméně je držitelem černého pásku, a určité mistrovství proto ovládá.“ Přesto advokát dál trval na tom, že útočil Hejtmánek, a Blažek by proto měl odejít od soudu bez trestu.
Jaký mistr světa, je mi 68 To Hejtmánek na chodbě soudu, když čekal na vynesení rozsudku, odmítl. „Jaký mistr světa - je mi 68 a Blažek je daleko mladší,“ povídal sám od sebe všem.
Za pravdu mu pak dala i soudkyně Burianová, podle které nebyl o mnoho let starší Hejtmánek pro Blažka rovnocenným soupeřem. „Vyznívá to naprosto nevěrohodně, je tu přece věkový rozdíl. Pan Hejtmánek již tu mrštnost, aby vyprovokoval rvačku, nemá,“ vysvětlila. Blažek měl podle ní navíc na ruce ortézu, jeho úder byl tedy důraznější. To při jednání u prvoinstančního Obvodního soudu pro Prahu 1 zdůrazňoval i Hejtmánek, podle kterého na něj Blažek zaútočil „bojovou ortézou“.
Byl zhrzený a chtěl se mstít Blažek se hájil i tím, že neměl k vyprovokování rvačky naprosto žádný důvod. „Já žádný motiv neměl. Případ nebyl vůbec zkoumán z hlediska motivu. To on měl motiv. Byl zhrzený, že prohrál v soutěži, a měl proto pocit, že se mi musí pomstít,“ snažil se obměkčit Burianovou sochař.
Soudkyně ho ale při zdůvodňování verdiktu usadila slovy: „Motiv tu byl. Pan Blažek měl zlost, že mu tu hlavu pan Hejtmánek nepůjčil. Ten si ho pak ještě vyfotografoval a to byl bezprostřední spouštěč.“ Podle Burianové šlo o nezpochybnitelné výtržnictví: „V rozsudku soudu prvého stupně je vše jasně popsáno. Toto již není chování, které by bylo možné přehlédnout, naplnilo skutkovou podstatu trestného činu.“ Mírný podmíněný trest je podle soudkyně na druhou stranu namístě, protože Blažek se až dosud choval z hlediska zákona vždy slušně a před soudem nikdy nestál.
Uložit ho však soudkyně podle svých slov musela: „Pan Blažek neprojevil lítost ani se neomluvil.“ Burianová pak ještě celé Blažkovo jednání označila za delikt, který soudy jen zbytečně zatěžuje. „Ta scéna nebyla pana Blažka důstojná. Nelze se chlubit, když se někdo chová na veřejnosti tímto způsobem,“ dodala.
Nejvyšší soud?
Úterním rozsudkem ovšem bitka sochařů dost možná úplně neskončila. Blažkův advokát Belling totiž připustil, že zvažuje dovolání. Případem by se tak mohl snadno zabývat ještě brněnský Nejvyšší soud. A to tím spíš, že sochaři jsou stále na kordy a o nějakém smíření vůbec neuvažují „Proč bych se měl omlouvat, když mě napadl,“ vykřikoval Blažek po skončení jednání a nadával na Hejtmánka i svědky, kteří přispěli k jeho potrestání. Ani Hejtmánek nepřipustil byť náznak pochybení: „Tu hlavu bych mu nikdy nedal, soutěž byla skrz naskrz falešná.“
***
„Ten štukatér Hejtmánek, a musím říct, že on sochařem opravdu není, hovořil v můj neprospěch velmi lživými informacemi,“ urážel jeden sochař druhého přímo u soudu
„Motiv tu byl. Pan Blažek měl zlost, že mu tu hlavu pan Hejtmánek nepůjčil. Ten si ho pak ještě vyfotografoval a to byl bezprostřední spouštěč,“ vysvětlila soudkyně.
