Po vzniku Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (pozdější Jugoslávie) roku 1918 ztratila černohorská monarchie samostatnost. Čeští historikové se rychle přizpůsobili situaci a zaměřili se spíše na celojugoslávská témata. Zpravidla přitom přehlíželi ty národy a oblasti, které v oficiálním názvu prvního jugoslávského státu chyběly. I v syntézách jihoslovanských dějin po druhé světové válce věnovali Černé Hoře, Bosně a Hercegovině, Makedonii nebo Kosovu malou pozornost. Krátká monografie Černá Hora mladého historika Františka Šístka tak v českém prostředí zaplňuje více než stoletou mezeru. Neoplývá přílišnými detaily, čtivě a přehledně však nastiňuje hlavní události a problémy černohorských dějin od dědictví antických civilizací po opětovné vyhlášení nezávislosti roku 2006 a současnou politickou situaci.
Autorův přístup k tématu není zatížen nacionalistickými nebo marxistickými diskurzy, jež dodnes vesele bují jak v historiografiích nástupnických států bývalé Jugoslávie, tak v části české balkanistiky. Šístek je odborné veřejnosti znám četnými příspěvky k moderním černohorským dějinám a problematice česko-černohorských vztahů. Jeho kniha představuje svým čtivým stylem a erudovaným, občas až ironickým nadhledem značné osvěžení v české balkanistické produkci posledních let.
***
Černá Hora František Šístek V edici Stručné dějiny států vydalo nakladatelství Libri, Praha 2007. 128 stran.
