Už názvy kapitolek typu „Vdovství“, „Neprovdané ženy“, „Ženská zbožnost v době páry a elektřiny“ svědčí o tom, že v téhle knize nejde jen o očekávatelné výčty toho, jak byla žena odvěkou inspirací umělcům a nekonečnou otrokyní mužů...
„Co znamenal basilejský koncil, bitva na Bílé hoře, rok 1848 či vznik Československé republiky pro životní cykly ženy, pro její tělo, domácnost, práci či manželství?“ ptají se autoři. A hned si odpovídají: „Po staletí se řídila zvyky, povinnostmi a příkazy.
Přišla na svět, vyrostla, dospěla, zemřela. Věřila v Boha a poslouchala toho muže, který za ni v té či oné etapě jejího života odpovídal...“ Kdyby to bylo tak jednoduché, nemuseli by ovšem ženský úděl v různých historických obdobích popisovat na tolika stranách, a přitom ještě konstatovat, že základní výzkum „dějin žen“ v českých zemích rozhodně nebyl jejich publikací dovršen. Další svazek edice Česká historie je přesto více než zajímavý. Dívá se na ženský fenomén z úhlů rodiny, partnerství, společenského postavení, prestiže, umění a jeho inspirací, ekonomických okolností jejího života, vzdělání, ale třeba i souvislostí v oblasti mecenášství. Ženské dějiny jsou pochopitelně dějinami lidstva, přesto ženské specifikum existuje a existuje i řada stereotypů v hodnocení jeho údělu.
Marta Švagrová Žena v českých zemích od středověku do 20. století, Nakladatelství Lidové noviny 2010, 850 stran
