Expozice se soustřeďuje výhradně na obrazy, ačkoliv Kvíčalova tvorba je daleko širší. Zahrnuje i například nástěnné malby, pomalované objekty, instalace pro určitý prostor i realizace v architektuře. Malíř sice zvolil chronologické členění, ale spíš vyšel z významových souvislostí, řadil vedle sebe různé cykly (Bílé monochromy, Červené monochromy, Memory,), v nichž je vždy vidět vývoj myšlenky. Hned proti vchodu nás vítá obraz inspirovaný mořským příbojem, který autor pozoroval za svého pobytu v jižní Itálii. Zaujalo ho neustálé opakování takřka stejného pohybu s nepatrnými, ale stálými proměnami. Na jeho obrazy působí i zážitky z dalších exotických zemí nebo i z míst nedostupných běžným turistům. Je pro něj důležitý vstup do jiných kultur i časů, zaujal ho například život v afrických vesnicích odříznutých od našeho světa. Tyto zkušenosti ho přiměly k hlubokému zamyšlení nad vztahy mezi různými civilizacemi a typy společností. V jeho malbě se samozřejmě projevuje zaujetí přírodou, jejími proměnlivými podobami.
Skalpel, lepicí páska i islámský ornament a secese Kvíčalův projev působí velkoryse, směřuje k řádu, ale přitom se do něj promítá i náhoda. Například v tahu skalpelu, kterým prořezává plochu, určuje rytmus linií a který nelze opakovat ani opravit. Právě přirozené nepřesnosti oživují systém.
Experimentuje i s dalšími technickými postupy, například nalepuje lepicí pásky, které vymezují kompozici. Do nich pak opět řeže skalpelem, zkouší barevné kombinace, sleduje střídání světel. Využívá sice intuici, ale výsledná skladba vychází z daných pravidel. Vlnovky obrazů mají řád, malíř pracuje s přesně danými směry dělení úhlů, s rytmizací plochy. Tak vzniká pro něj tak typický ornament.
Kvíčalu zajímají i kultury blízkého východu či starého Egypta. Studoval islámský ornament, který vychází z dělení kruhu. Sám také rozčleňuje základní geometrické prvky. Je tu však rozdíl, v jeho malbě se nikdy nic přesně neopakuje. Zamýšlí se nad tím, proč vlastně vnímáme dekor pejorativně, když jeho vzorce charakterizují životní styl. Proměnlivost jeho práce vychází z pozorování krajiny, v níž nikdy nic není stejné. Výraznou stylizací se blíží k designu, do něhož čas od času zasahuje (návrhy vzorů látek pro různé účely, nástěnná malba v interiérech). Jeho tvorba vychází také z odkazu secese, která výrazně stylizovala přírodní tvary. Navazuje však i na malíře nedávné doby, kteří stejně jako on vyšli z neustálého pozorování přírody, ale na jiném základě rovněž dospěli k abstraktním kompozicím. Je to především Zdeněk Sýkora nebo Vladislav Mirvald, kteří se na jedné straně inspirovali krajinou a na druhé straně vyšli z matematických či deskriptivních zákonitostí.
Kvíčalova výstava ukazuje, jak se autorův názor vyhraňuje. Tak se nakonec z často vyčítané dekorativnosti stává přednost, protože vychází z vývoje, který směřuje k celoživotnímu programu. V instalaci se setkáváme s obrazy od poloviny 80. let až do současnosti. Dokonce tu v záplavě výrazně barevných kompozic vznikla obrovská černobílá kresba, která tvoří ostatním obrazům protipól nejen svým měřítkem, ale také tím, že ji autor vytvořil na místě na stávajícím panelu.
Jedním z vrcholů expozice je rozměrný obraz Šedesát dní červené, modré a žluté, na kterém malíř pracoval celé toto období deset až dvanáct hodin denně; obraz byl také delší dobu vystaven v Praze ve Veletržním paláci.
***
HODNOCENÍ LN ***** Petr Kvíčala: Vlny
Vaňkovka, Brno Do 7. září 2008
