NEW YORK/PRAHA „Zná všechny klíčové hráče,“ shrnul před časem význam viceprezidenta Joe Bidena šéf kanceláře Bílého domu Rahm Emanuel. Nemluvil přitom ani tak o americké politické scéně, jako o špičkách zahraničních vlád. Během letošní cesty po Evropě a po Středním východě bylo prý nejlépe vidět, že má Biden známé a přátele všude.
Prezident toho využívá a Biden se tak občas stává poslem špatných zpráv. V Bidenově profilu, který nedávno otiskl časopis Newsweek, se jako příklad zmiňuje Obamova politika „dobráckého a přísnějšího poldy,“ hlavně prý co se vztahů s Ruskem týče. Biden má coby letitý šéf senátního výboru pro zahraniční politiku na čem stavět a tudíž si může dovolit vystupovat tvrdě. A tak zatímco Obama prohlašuje, že chce vylepšit vztahy s Ruskem, Biden je ten, kdo Kremlu vzkazuje, že Amerika nikdy nepřestane krotit jeho teritoriální ambice a upozorňovat na to, že v zemi dochází k potlačování lidských práv.
Joe Biden si prý dlouho rozmýšlel, jestli přijmout Obamovu nabídku a stát se viceprezidentem. Nechtěl skončit ani jako John Nance Garner, který pracoval pro Franklina Delano Roosevelta a o úřadu viceprezidenta se vyjádřil s despektem jako o „funkci, která nemá cenu ani kýble teplých chcanek,“ ani jako jeho předchůdce Dick Cheney, který se naopak pokoušel uzurpovat až příliš velkou moc. Biden se rozhodl jít ve stopách Lyndona Johnsona, který se v roce 1961 ujímal úřadu viceprezidenta s tím, že tehdy „mladému a nezkušenému“ Johnu F. Kennedymu pomůže zkrotit Kongres. Johnson sice neuspěl, ale Biden věděl proč.
Vymínil si na Obamovi, že bude při tom, když se bude v Bílém domě o něčem rozhodovat. A Obama souhlasil. Od té doby je prezidentovou „pravou rukou“, byť jej Obama využívá hlavně v okamžicích, kdy chce nebo potřebuje přitvrdit a sdělit někomu nepříjemnou věc. Vztahy mezi prezidentem a viceprezidentem nebyly ze začátku úplně ideální. Na vině byla Bidenova „prostořekost“, přesněji řečeno výrok, který pronesl na jedné z tiskových konferencí a v němž na rovinu přiznal, že existuje zhruba třicetiprocentní riziko, že plán na záchranu americké ekonomiky neuspěje. Prezident si následně z Bidena veřejně vystřelil v tom smyslu, že je popleta. I když se to záhy pokoušel vzít zpátky, vztahy mezi ním a viceprezidentem urovnal až soukromý oběd, na kterém mu prý Biden vysvětlil, že zmiňovaným vtípkem neshodil jen jeho, ale vlastně celou svou vládu.
Dnes prý Biden tráví s prezidentem minimálně čtyři hodiny denně a účastní se zasedání vlády. „Prezident jej častokrát nechává pokládat nepříjemné otázky, aby je nemusel klást sám,“ řekl Ron Klain, který šéfuje Bidenově kanceláři. „Nemusí tak hned odhalit, co si myslí. To má pro něj velkou cenu.“
Když nedávno novináři po Bidenovi chtěli, aby jim prozradil alespoň jeden příklad toho, kdy nějak ovlivnil prezidentův názor, na chvíli se odmlčel a pak řekl: „To by vám měl říct spíš on.“
Biden si pořád ještě dokáže udělat čas i na Senát, ostatně jako „prezidentův lobbista“ tam má zvlášť v poslední době práce víc než dost. „Vídám ho tu hodně často. Jako kdyby tu neskončil,“ podotkl Arlen Specter, senátor za stát Pensylvánie.
***
Viceprezident
Joseph R. Biden
Senátor za stát Delaware vystudoval práva. Do Senátu byl zvolen v roce 1972 a skončil až letos, kdy se ujal úřadu viceprezidenta.
Dlouholetý člen a později šéf Výboru pro zahraniční vztahy se výrazně angažoval jako vyjednavač už v bosenském konfliktu začátkem 90. let. Byl proti první válce v Perském zálivu v roce 1991, naopak hlasoval pro americkou invazi do Iráku v roce 2002.
