Sláva! Ministerstvo obrany po dvaceti letech uznalo, že je trochu divné, aby armáda okupovala tolik vojenských prostorů jako v čase Varšavské smlouvy, kdy bylo třeba pravidelně nacvičovat překonání Rýna tankovými svazy. Vojenské újezdy se tedy budou redukovat. Nejvíce se mluví o tom v Jincích, z jehož rozlohy 260 kilometrů čtverečních používají vojáci k výcviku jen necelých dvanáct procent.
Dělostřelecké cvičiště v Brdech vzniklo ve druhé polovině dvacátých let minulého století a již tehdy se proti němu zdvihl odpor obyvatel okolních vesnic. „Uskutečnění střelnice v našem kraji způsobilo těžké hospodářské poruchy,“ píše se v memorandu obcí z Brd prezidentu Masarykovi z července 1932. „Bída, která nemá z velké části nic společného s současnou světovou krizí hospodářskou, vnikla do našich krajů, obcí a rodin...“ Za války a v padesátých letech byla střelnice rozšířena a obyvatelé několika vesnic (například Padrtě) se museli vystěhovat. Za více než osmdesát let si ale místní na své uzurpátory zvykli a žijí s nimi v podivné symbióze. Z představy, že by se brdské lesy otevřely pro všechny, mají strach: bojí se nájezdů přespolních na čtyřkolkách, kteří budou kolem sebe rozhazovat PET lahve. Některá práva a svobody, jimž se těšíme, považujeme za samozřejmá, přestože vůbec nejsou. Podle zákona má u nás každý právo vstupovat do lesa, a to i soukromého, a sbírat zde pro svou potřebu lesní plody a na zem spadlé klestí. Možnost chodit volně po lese je jednou z nejúžasnějších vymožeností české demokracie, pro mě osobně důležitější než třeba právo shromažďovací a mnohá další práva, která jsou zakotvená přímo v Listině základních práv a svobod.
Právě uzavřené lesy ve vojenských prostorech představují největší výjimku z tohoto práva. Dalším případem znepřístupnění lesa je Lánská obora: tu si pro sebe uzavřel v roce 1957 prezident Antonín Novotný a tradici ctili i jeho nástupci. Z důvodů, které nejsou zcela srozumitelné, ponechali prostor pro veřejnost nepřístupný i oba demokratičtí prezidenti. (Kancelář prezidenta Klause se před časem odvolávala na „bezpečnostní důvody“.)
O tom, že svoboda pohybu v lese je křehká a je nutno o ni bojovat, se tento týden přesvědčili obyvatelé metropole. Botanická zahrada hlavního města Prahy uzavřela lesopark, který spravuje a který byl doposud volně přístupný. Území mezi Trojou a Bohnicemi patřilo mezi oblíbené cíle procházek a výletů a jeho návštěvníci se mohli kochat jedním z nejkrásnějších výhledů na Prahu. Od počátku dubna je oblast přístupná jen v návštěvní hodiny botanické zahrady a za poplatek.
„Kdyby to udělal zlý kapitalista, bude to smutné, ale pochopitelné. Ale že to udělá instituce, jejímž jediným posláním je zpříjemňovat životní prostředí, to by nevymyslel ani Ionesco,“ napsal na Facebooku jeden z odpůrců plotu. Petici za jeho zrušení podepsalo za tři dny více než 700 lidí. Botanická zahrada k tomu mlčí a na svých internetových stránkách opatření dokonce vydává za plus pro své návštěvníky, kteří již „mezi několika samostatnými expozičními celky oddělenými od sebe ploty nemusí bloudit“. Takže to absurdní drama asi vyvrcholí nějakou demonstrací nebo blokádou.
***
Svoboda chodit volně po lese je jednou z nejúžasnějších vymožeností české demokracie, důležitější než mnohá další práva
O autorovi| PETR ZÍDEK, redaktor Orientace
